Něžná

Něžná (1876)

Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

• Rus

• (Moskva 1821-1881 Petrohrad)

• Vystudoval vojenské technické učiliště – obor konstrukce mostů

• Skupina Petraševců (utopičtí socialisté) – proti carovi Mikuláši I. -> odsouzen k smrti

• Místo popravy byl 10 let na Sibiři (nucené práce)

• Epilepsie

• Zakladatel psychologického románu

• Vrcholný představitel ruského realismu a předchůdce moderní psychologické prózy

• Díla: psychologická, filozofická, náboženská, společenská témata

Významná díla: epika- Zločin a trest, Idiot, Běsi, Zápisky z podzemí; většinou psal romány

Současníci: Lev Nikolajevič Tolstoj (Rusko)- Vojna a mír; Gustave Flaubert (Francie)- Paní Bovaryová; Charles Dickens (Anglie)- Oliver Twist

Něžná

Vydána 1876, Rusko

Alexandr II. (1855 – 1881), byl nástupcem Mikuláše I., byl panovníkem, který musel přijmout řadu historických reforem (zrušení nevolnictví). Rusko nemělo ústavu, lidé neměli zaručeny občanské svobody. Objevili se noví kritici režimu – tzv. narodnici („chožděňje v narod“ – agitovali přímo mezi lidmi, mezi které chodili po ruském venkově – pod rouškou výuky čtení, psaní a základního počítání – jejich cílem byla agitace pro velkou revoluci a odstranění cara). Vznikla dokonce tajná organizace Narodnaja volja (Svoboda lidu), roku 1881 se jí podařilo po několika pokusech zavraždit Alexandra II. Kromě vlny teroru však ničeho nedosáhli.

Překladatel: Alena Morávková (1999)

lit. druh a žánr: Epika - Novela

Retrospektivní vyprávění- čtenářům je na začátku prozrazen konec děje

Forma vyprávění- zpověď

Personální vypravěč – vystupuje v ich-formě, vypravěčem je jedna z postav příběhu; vypravěč zde mluví sám se sebou nebo k fiktivnímu posluchači

Promluvy: převažuje vnitřní monolog, vyskytuje se i dialog –rozhovor

Jazykové prostředky: spisovné: Hovorová mluva

Téma: Tragický milostný vztah dvou lidí s odlišnou životní zkušeností

Hlavní postava je zároveň vypravěčem- ich forma

Kompozice: dílo je členěno na kapitoly

Kontext tvorby: dílo vzniklo téměř na konci jeho života; Jedna z nejznámějších psychologických povídek; další jeho novely: Zápisky z podzemí, Dvojník

Literární kontext: 2. Polovina 19. Století- realismus

Znaky realismu

• pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka

• typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí (je dobově a společensky podmíněný); někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem

• zobrazuje průměrného člověka ⇒ realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů

• objektivní přístup ke skutečnosti ⇒ autor neužívá autostylizace (autor není v díle účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)

• kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus – ten se jako takový objevuje až o něco později, někdy v 80. letech 19. století ⇒ autoři jsou ještě mnohem více otevřenější, poukazují na sociální konflikty a snaží se je řešit)

• román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj

• autoři se vyhýbají minulosti, upřednostňují současnost (ale v některých případech na minulost odkazují, je-li jejich cílem poukázat na lepší současnou společenskou situaci)

• nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.