Povídky malostranské
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Název knížky: Povídky malostranské
Žánr: povídka
Autor: Jan Neruda (viz. Balady a romance)
Místo a doba děje: Malá Strana kolem roku 1848
Téma: Na sobě nezávislý soubor třinácti povídek spojený prostředím - charakterizují život na Malé Straně v době Nerudova dětství a mládí. Podává úsměvný obraz malostranského prostředí a jeho obyvatel, který je zároveň satirou omezeného maloměšťáctví.
Autorova znalost prostředí, o kterém píše, dává knize ráz autentičnosti. Tomu pak také napomáhá styl, jakým píše. Všechny jsou stejné v tom, že mají rychlý spád děje. Neruda zde zobrazil drobné postavy a figurky, jejich rázovitý způsob života. Většinu postav znal osobně nebo z vypravování.
Obsah:
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Příběh se odehrává se v hostinci U Štajniců, kde se odedávna schází společnost vyšších úředníků a každý zde má své místo. U jedné lavice proti sobě sedávali pan Ryšánek a pan Schlegl. Nikdy na sebe ale nepromluvili, nepodívali se stejným směrem. Nenáviděli se, protože dříve byli soky v lásce. Jednoho dne ale prodavač železného zboží – pan Schlegl onemocněl. Když zase po dlouhé době přišel ke Štajnicům, shledal se opět s panem Ryšánkem – obchodníkem s kanafasem.
Překonali nenávist a zjistili, že nemá cenu se nenávidět.
Přivedla žebráka na mizinu
Příběh žebráka – pana Vojtíška, který dostával z přátelství od lidí peníze na jídlo. Nebyl ale jediný žebrák. Žebračka od kostela „baba Miliónová“ se do něj zamilovala, ale on ji nechtěl. Proto žebračka všem rozhlásila, že pan Vojtíšek je ve skutečnosti milionář, ale že mu to nestačí, tak chodí ještě žebrat. Od té doby mu nikdo nic nedal a pan Vojtíšek zanedlouho zemřel.
O měkkém srdci paní Rusky
Paní Ruska, vdova, se zúčastňovala všech pohřbů, které na Malé Straně byly. Vždy nebožtíka pomluvila, a proto nesměla na pohřby chodit. Proto se přestěhovala k bráně, kterou každý pohřeb musel projít.
Doktor Kazisvět
Doktor Kazisvět byla přezdívka pro lékaře Heriberta, který však své povolání nevykonával. Lidé jej pro jeho uzavřenost neměli rádi. Při jednom slavném pohřbu rady Schepelera sjela rakev z nosítek a Heribert poznal, že „mrtvý“ muž žije. Stal se tak sice slavným, ale to nic nezměnilo a Heribert byl doktor Kazisvět, neboť zkazil radost dědiců a vdovy.
Hastrman
Pan Rybář patřil k nejváženějším občanům. Jeho oblíbené „moře“, které všem ukazoval, a zelený fráček mu vysloužily přezdívku Hastrman. Vyprávělo se, že vlastní velké bohatství – sbírku diamantů. Snad si to i myslel on sám, ale jeho kameny neměly žádnou cenu. Rodina ho měla však i přesto ráda.
Jak si pan Vorel nakouřil Pěnovku
Pan Vorel si otevřel krámek U Zeleného anděla. Lidé si však na nový obchůdek nechtěli zvyknout, a tak si pan Vorel krátil čas při čekání na zákazníky kouřením dýmky. Když přišla první zákaznice, bylo vše tak zakouřené, že se rozneslo, že vše z jeho krámu je vyuzené kouřem. Pan Vorel stále čekal a nakonec se ze zoufalství oběsil.