Povinná četba - Moliere - Lakomec
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
PROTOKOL Z DOMÁCÍ ČETBY
Moliére - Lakomec Bibliografie:Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2008 (1. vydání tamtéž).
Z francouzského originálu L'avare přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 84. ISBN: 978-80-87128-02-2.
Web: Literární druhDrama – (ze starořec. dráma = čin, skutek, jednání)
= literární druh, který je určen k jevištnímu zpracování
– obsahuje scénické a režijní poznámky (psáno kurzívou)
– text je psán jako scénář
Literární žánrKomedie = dram. žánr zobrazující lidské vady, chyby (chamtivost
Lakomce, vyzdvihování bohatství nad zájmy vlastních dětí)
vzbuzuje pocity zábavné, komické, končí šťastně
LITERÁRNĚ A SPOLEČENSKO-HISTORICKÝ KONTEXTMoliere [moljér], vl. jménem Jean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen]
- patří mezi francouzské klasicistní autory
Klasicismus (z lat. classicus = vynikající, vzorový, prvotřídní)
- umělecký směr aristokracie
- vznikl ve Francii (za vlády Ludvíka XIV.1 v 17. stol. a až do 18. stol. převládal ve
Nazýván jako Král Slunce.
velké části Evropy
- vrcholnou formou je empír2
plné projevení odkazu antiky (mnohé stavby kopírují antické architektonické památky)
- reaguje na baroko3
baroko = nedůvěra v rozum, návrat k vlastnímu nitru, kontrasty (války x nadpozemský ráj, chudoba x nádhera chrámů, dobro x zlo…), absolutizace víry (vše se děje na základě Boží vůle), v popředí duchovní lyrika, legenda, epos, symbolika, alegorie, složitá metaforika, dlouhá souvětí, např. John Milton – Ztracený ráj (Anglie), Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen – Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (Německo), J. A. Komenský, Adam Michna z Otradovic, Bohuslav Balbín (české baroko)
- znaky: • vychází z antiky (z Aristotelovy Poetiky - zákon tří jednot v dramatu =
jednota času, místa a děje)
• jednotné principy a pevný řád
• krása je v pravdě a přírodě
• racionalismus, myšlení je jediná jistota člověka („Cogito ergo sum.“ –
Myslím, tedy jsem. R. Descartes), cit musí ustoupit rozumu.
• Člověk je zobrazován nikoli jako
- žánry se dělí na:
> vysoké (nejčastěji tragédie, óda či epos) – nadčasové myšlenky a principy,
historická témata, rozpory v nitru jedince, vznešenost, rýmovaný
verš, vybraný slovník
> nízké (komedie, bajka nebo satira) – postavy neurozené (měšťanstvo, nižší
vrstvy, témata ze soudobého života, psáno veršem i prózou, hovorový
jazyk
Další klasicistní autoři:
• Jean de la Fontaine [žán de la fontén] (Francouz) – Bajky (12 knih)
• Pierre Corneille [pjér kornej] (Francouz) – veršovaná tragédie Cid (téma: láska musí
ustoupit povinnosti)
• Jean Racine [žán rasin] (Francouz) – psychologická tragédie Faidra (antický námět – žena se
zamiluje do syna).
• Carlo Goldoni (Ital) – Sluha dvou pánů
- čerpá z commedie dell´arte4
commedia dell´arte = zrod v 16. stol. v Itálii, herci hráli pouze dle základní dějové kostry, nikoli podle dramatického textu, herci tedy improvizovali dle reakcí na jevišti a publika. Postavy předváděly lidské vlastnosti různých společenských vrstev, typické jsou masky, originální kostýmy, artistické výkony, pantomima.