Řečnické útvary, styl projevů mluvených a psaných
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Řečnické útvary, styl projevů mluvených a psaných
tematicky mnohostranné
společné rysy: veřejný charakter
přímý kontakt s posluchači
využívání zvukových prostředků, mimojazykových prostředků (mimika, gesta)
většina: emotivní působivost, naléhavost, působení na rozum i cit, u odborných přednášek působení na rozum posluchače
řečnické umění (rétorika) – schopnost dobře mluvit na veřejnosti
projev
politický – hodnotící úvaha, uváděná fakta hodnotí skutečnost a ukazují směr jednání, směr vývoje (např. novoroční projev prezidenta)
slavnostní – projev oficiální, pronesený při mimořádné příležitosti (oslavy výročí, kulturních událostí, pohřby významných osobností); uváděná fakta jsou podkladem k hodnocení, a to kladnému; prostředky umělecké (obraznost), oficiální (např. uvítací projev)
proslov
projev menšího rozsahu než oficiální slavnostní, např. úvod k jednání; přítomnost menšího počtu posluchačů, navzájem většinou známých
jednodušší kompozice, menší míra oficiálnosti, srdečnost
přednáška
mluvený projev naučeného obsahu, výkladové i úvahové postupy, vliv na rozum, působivost v obsahu, ve způsobu podání, v kompozici i formě
míra přístupnosti se zřetelem k posluchači (odborníci, studenti, děti, široká veřejnost)
Styl projevů mluvených a psaných
Mluvený projev
přímý (kontakt s adresátem) x nepřímý (v rozhlase, televizi)
primárně mluvený (v běžné komunikaci, v přímém kontaktu s mluvčím) x sekundárně mluvený (proslov, přednáška)
nepřipravený x úplně nebo částečně připravený
vyskytuje se v projevech: prostě sdělovacích, odborných, publicistických, uměleckých
bezprostřední styk s posluchači – působivost a přesvědčivost, úzká spojitost se situací
prostředky jazykové
spisovné hovorové prostředky
prvky nespisovných útvarů – běžně mluvený jazyk
jazyková neúplnost (elipsy)
výběr slov méně uvědomělý, stavby vět méně promyšlené
věty jednoduché, nesložitá souvětí
opakování výrazů, myšlenek
citové zabarvení
odbočování od hlavního tématu, vysvětlování, vsouvání informací
prostředky parajazykové, zvláště zvukové: důraz, intonace, frázování, pauzy, tempo řeči, rytmus
prostředky mimojazykové: posunky, gesta, mimika obličeje, postoj mluvčího
posluchač – vnímá bezprostředněji, ale nemůže se k jednotlivým úsekům vracet – menší přehlednost
Písemný projev
psaný nebo tištěný; připravený, zpravidla monologický, převážně veřejný charakter
vyskytuje se v textech odborných, uměleckých, publicistických jako základní, v projevech prostě sdělný jako druhotný
kontakt mezi autorem a adresátem není přímý, není vázán na aktuální situaci – méně živý než mluvený projev
vzniká na základě ucelené představy (úplnost)
prostředky jazykové
spisovné, stylově neutrální až knižní; prostředky stylových vrstev
výběr jazykových prostředků uvědomělý, promyšlená a přiměřená stylizace, výstižné výpovědi
přehledné členění textu, plynulá návaznost úseků a celků
větší sevřenost, zhuštěnost (kondenzace) vyjádření
v uměleckém textu prostředky spisovné i nespisovné
prostředky grafické
některé odpovídají zvukovým prostředkům mluvené řeči
: . , ? ! - odpovídají intonaci vět
typ (antikva, kurzíva), velikost písma (majuskule, minuskule), podtržení, střídání barev, proložení, ztučnění písma – odpovídá důrazu
lexikálně, opisem lze nahradit mimojazykové prostředky (rychle vyhrkl, svraštil čelo)
čtenář – čte po částech, může se zamyslet, k přečtenému se vracet; snadnější orientace v textu