SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ

SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ

Ota Pavel

Představení knihy:

• vydáno v roce 1971

• je to sbírka humorně laděných próz (vzpomínky na dětství před válkou)

• hlavní postavou je tatínek Oty Pavla - Leo Popper

• příběhy jsou psané podle skutečného života

• téma zaměřené na nesmírně obtížnou situaci židů ve 2. světové válce a jejich nezdolnou snahu přežít.

Žánr a forma knihy:

• próza je psaná ich-formou

• spisovatel oživuje své vzpomínky na dětství

• druh epika

• soubor 7 povídek

Doba a místo: Čechy – především Praha, Buštěhrad, Kročehlavy, Křivoklátsko a okolé řeky Berounky

Děj v první polovině dvacátého století před druhou světovou válkou a v jejím průběhu

Ota Pavel ji napsal v Psychiatrické léčebně

Kompozice:

Chronologické, častá přímá řeč, bohatá metafora, vypravování, líčení, lyrizovaná próza

Jazyk: spisovný jazyk, hovorový jazyk, využívá lidové slovesnosti, vyjadřování v knize čtenáře zaujme, je živé a naplňuje ho, některá slova a věty zní velmi poeticky, humor, vtip, občas vulgarismy, přímá řeč, autobiografičnost

Myšlenka a motiv díla:

• úvahy o životě, přístup k Židům, kontroly, život Židů před válkou, láska, rodina

Obsah knihy:

Rodina Popperova – otec Leo, matka a tři bratři Otto, Hugo a Jirka, jeli podél řeky Berounky, kde byla nádherná příroda. Dojeli k zájezdní hospůdce, které se říkalo ,,U Rozvědčíka“. Tam se usídlili na dvě sezóny. Ale i přes to, že paní Fraňková byla příjemná žena, uměla výborně vařit, tak se musela rodina Popperova přestěhovat jinam. Nesnesli neustálý křik a rámus, který v domě panoval, když přijeli vandráci.

Přestěhovali se do domku převozníka Karla Prošky - pod Bránovem, kde se říkalo V Luhu. V chalupě byla pec na chleba, neustále čerstvé mléko, máslo s podmáslím, na stráni brambory a na řece mračna nádherných ryb. Ve sklepě viselo srnčí maso. Byla to nejbohatší chalupa Luhu. Srnčí maso opatřoval Karel Prošek záhadným způsobem v křivoklátských lesích.

Opatřil si od sedláka Nováka štěně vlčáka – Holana. Holan byl silný mohutný vlčák, s obrovskou mordou. Byl to vlastně takový vlk. Zabíjel slepice a králíky. Proto se ho sedlák velice rád zbavil. Pro strýčka Proška to byl ideální pes. Stali se z nich velcí přátelé.

Nedaleko Proškova bydliště byla stráň, na které byla bohatá pastva – Prošek v ní viděl zámecký park nebo krásnou zahradu. Ale byla to zahrada smrti, která se mohla jmenovat jedině ,,Smrt krásných srnců“. Už dříve sem chodil Prošek s Holanem na lov. Vzal Holanovu hlavu do rukou, zamířil na srnce, a pak už jen řekl: ,,HOLANE, BĚŽ!“ a Holan už se o všechno postaral. Letmým skokem skolil srnce k zemi a silnou mordou mu prokousl tepnu na krku.

Tímto způsobem obstarávali stravu pro svou rodinu.

Jenže to netrvalo dlouho a hajní a lesní začali srnce počítat. A následně na to přišel bývalý svobodník Adolf Hitler, který zřídil Protektorát Böhmen und Mähren.