Stavba věty jednoduché
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Stavba věty jednoduché
syntaktická (skladební) dvojice – dvě slova, která k sobě ve větě mluvnicky i významově patří
základní syntaktická dvojice – spojení podmětu a přísudku, základ dvojčlenných vět
v ostatních syntaktických dvojicích rozlišujeme člen řídící a člen závislý
Syntaktické vztahy významové
v syntaktické dvojici
predikace (přisuzování) – mezi podmětem a přísudkem (přísudkem se přisuzuje tomu, co je označeno podmětem, nějaká vlastnost, činnost, stav)
Chlapec jedl.
determinace (určování) – mezi členy ostatních syntaktických dvojic ve větě, člen závislý zpřesňuje (blíže určuje) význam členu řídícího
malý chlapec, jedl včera, jedl u stolu, jedl buchta atd.
v syntaktické skupině (větné členy navzájem nezávislé)
koordinace (přiřazování, souřadnost) – mezi několikanásobnými větnými členy
slučovací (Petr a Pavel)
stupňovací (bylo teplo, ba až horko)
odporovací (mluvil krátce, ale chytře)
vylučovací (napiji se vody nebo mléka)
důvodový neboli příčinný (neúspěšné, neboť nepřipravené představení)
důsledkový (nepřipravené, proto neúspěšné představení)
apozice (přistavování) – vztah široké totožnosti, označení téhož jevu dvojím způsobem
Jan Neruda, básník a prozaik 19. Stol, zemřel v r. 1891.
Formální vyjadřování syntaktických vztahů
v syntaktické dvojici
shoda (kongruence) – člen závislý se shoduje s členem řídícím v pádě, čísle, rodě nebo osobě, uplatňuje se v přísudku, přívlastku a doplňku
malý chlapec, chlapec jedl, chlapec jedl rád
řízenost (rekce) – člen řídící určuje pád závislého jména, uplatňuje se v předmětu, neshodném přívlastku, neshodném doplňku
jedl koláče, trhání blatouchů, zvolili ho svým vedoucím
přimykání (adjunkce) – tvar závislého členu není určován členem řídícím, jen významový vztah, uplatňuje se u příslovečného určení nebo neshodného přívlastku
jedl včera, jedl u stolu, dům u nádraží
v syntaktických skupinách
parataxe (vztah souřadící) – spojení volné
otec a matka
hypotaxe (vztah podřadící) – nerovné, těsnější spojení
otec s matkou
Větné členy
slova plnovýznamová
základní větné členy: podmět, přísudek
rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk
každý větný člen může být:
holý (pes štěkal)
rozvitý (sousedův pes štěkal)
několikanásobný (náš i váš pes štěkal)
Základní větné členy
podmět (subjekt)
mluvnicky je nezávislý na jiném členu, shoduje se s přísudkem
vyjadřuje původce děje (Chlapec zpívá.), nositele činnosti (Listí se zelená.), vlastnosti (Obraz byl krásný.), stavu (Všichni byli zdrávi.), někdy i cíl děje (Kniha byla vydána.)
je vyjádřen nejčastěji podstatným jménem v prvním pádě, přídavným jménem, zájmenem, infinitivem a jiným slovním druhem
nevyjádřený – je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky