Strakonický dudák aneb hody divých žen

Strakonický dudák

(1847)

Josef Kajetán Tyl

(1808 – 1856)

Tyl byl zakladatelem moderního českého divadla. Byl tvůrcem národní hymny a významný prozaik. Studoval v Praze a Hradci Králové. Neuznával úroveň českých představení ve Stavovském divadle. Chtěl založit vlastní divadelní společnost, ovšem neměl dostatek financí.

V letech 1835 – 1837 byl ředitelem českého ochotnického Kajetánského divadla. V roce 1846 byl jmenován dramaturgem českých her ve Stavovském divadle. Josef Kajetán Tyl se stal redaktorem časopisu Květy Po nástupu Bachova, absolutismu postihla sílící reakce i Stavovské divadlo. Často užíval pseudonymy, například H. Horský, Horník nebo Jan Vítek.

Dílo: Tylovo dílo se dělí do 3 skupin: Dramatické báchorky – Jiříkovo vidění – (1849), Lesní panna – (1850)

Historické hry – Kutnohorští havíři – divadelní hra (1848), Jan Hus – (1848)

Drama ze současného života – Pražský flamendr – činohra (1846), Chudý kejklíř – činohra (1848)

Celková charakteristika

Strakonický dudák je dramatická báchorka se zpěvy, v níž je skutečný svět prolínán s pohádkovými a romantickými motivy. Vypráví o velké lásce a o ceně vlastního domova, zároveň v mnohých rysech kritizuje vypočítavou morálku člověka tížícího ve vlastní prospěch.

Autoři té doby

Národní obrození

Josef Linda, Jan Kollár, Václav Kliment Klicpera, František Ladislav Čelakovský, Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová

Postavy

Švanda-dobrosrdečný, lehkomyslný, snadno ovlivnitelný, důvěřivý

Kalafuna – přátelský, vlastenec, pracovitý, spokojený doma, má svou rodinu, pomáhá Dorotce hledat Švandu

Dorotka- odvážná, věrná, samostatná, zamilovaná, obětavá, poctivá

Vocilka- výřečný, vtíravý, vychytralý,prospěchářský,pokrytec, podvodník, Nemá vztah k vlasti, měšťák

Zulika- neohleduplná, myslí si, že peníze zmůžou vše, povýšená, smutná

Rossava-trpí za syna, obětavá, oddaná matka, ochotná, pomáhá synovi v těžkých situacích

Děj a kompozice

Dudák Švanda je velmi zamilovaný do Dorotky. Jenže její otec hajný Trnka jejich svatbě nepřeje, neshledává Švandu pro svou dceru dostatečně bohatým. Proto, když se dudák dozvěděl, jak lze ve světě zbohatnout, neváhal, rozloučil se se svou milou a vydal se do neznámých krajin. V lese na něj padl sen a poté se u něj zjevila jeho mrtvá matka Rosava v podobě víly. Chtěla svého syna ukázat svým družkám, které jeho dudám daly kouzelnou moc. Lesana, královna víl, dovolí Rosavě, aby svého syna na cestách doprovázela. Švanda má se začarovanými dudy veliký úspěch, proto se k němu vlísá Vocilka, jenž v tom vidí zisk jen pro sebe. Zařídí, aby se dudák pokusil rozesmát princeznu Zuliku. To se podaří a princezna Švandu žádá o sňatek. Statečná Dorotka s Kalafunou (přítel Švandy), kteří se dudáka vydali hledat, proniknou až na hrad a chtějí sňatku zabránit. Jenže Vocilka Švandu ovlivňuje, chce, aby si princeznu vzal jen kvůli penězům, a navíc králi napovídá, že Dorotka s Kalafunou jsou blázni. Proto jsou odvedeni, přičemž se jich dudák ani nezastane, zaslepen princeznou a bohatstvím. Zulika má však snoubence Alamira, který si tohle všechno nenechá líbit a Švandu uvrhne do vězení. Tam se dudákovi zjeví Rosava, řekne mu, že je jeho matkou a pomůže mu z vězení ven, ale Lesana ji za to, že vyjevila své tajemství, uvrhne mezi divé ženy a musí tam zůstat tak dlouho, dokud ji nevysvobodí prostá láska dívky k Švandovi. Když se dudák vrací do své vesnice, smiřuje se se svým kamarádem Kalafunou, který se mezitím vrátil domů ke své milované rodině, ale Dorotka ho odmítá. To Švandu utvrdí v jeho hýření, ovšem hrozí mu nebezpečí. O půlnoci má hrát hodům divých žen. Jeho matka proto prosí Dorotku, aby mu pomohla. Ta Rosavu poslechne a vytrhne polomrtvého utančeného Švandu z kola polednic. A zatímco Vocilka krade dudy, co už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí. Nakonec tedy vše dobře dopadlo.