Stylistický prostředek

FIGURY

Stylistický prostředek (též stylistická, básnická nebo řečnická figura) je jazykový prostředek odchylující se od norem běžného sdělovacího jazyka.

Stylistické prostředky byly vyvinuty a systematizovány v antickém Řecku. Účelem bylo vytvořit vytříbený jazyk, kterým by se u posluchače vyvolal určitý účinek (poučit, pobavit, citově pohnout). Stylistické prostředky se uplatnily především v básnictví a v rétorice (v politické řeči, ve slavnostním projevu a projevu před soudem). Od středověku se jí užívalo také v kazatelství.

Přenesený význam slova, slovního spojení, slovní vazby, morfému nebo jiného prvku jazyka může být projevem spontánního vývoje jazyka, ale i projevem abstraktního mylení, tvořivého používání, v krajním případě je uměleckým výrazovým prostředkem, zejména jako básnická figura.

Syntaktické

Užívání a vypouštění spojovacích výrazů.

Asyndeton

Vynechání spojek (např.: „a“ ve výčtu).

Funkce: zdůraznění samostatnosti jednotlivých složek, navození situačního napětí, prudkého dějového spádu

Polysyndeton

Nadbytek spojek, nejčastěji slučovací „a“ a „i“.

Funkce: zdůraznění, stupňování, někdy spojeno s gradací

Parenteze

Gramaticky samostatné vložení myšlenky, oddělené obyčejně pomlčkami.

Syntakticky se jedná o větu hlavní, ale významově o větu vedlejší, která přináší doplňkovou informaci.

Slovosledné

Odchylky od pravidelného slovosledu.

Zeugma

Případ, kdy sloveso má několik předmětů, ale syntakticky se váže jen k jednomu.

Elipsa

Vynechání větných členů, jež jsou zřejmé z kontextu. Běžné v hovorové řeči („je šest“).

Příklad: Tělo jeho – skála na skále ležící (Erben)

Anakolut

Vyšinutí z větné vazby, změna započaté konstrukce.

Inverze

Změna gramaticky obvyklého, stylisticky bezpříznakového pořádku slov.

Funkce: zdůraznění některé složky výpovědi, rytmická organizace, emocionální podbarvení.

Anastrofa

Inverze dvouslovného či dvoučlenného typu.

Příklad: krátký je život náš

Řečnické

Rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi. Obsah je tímto aktualizován.

Řečnická otázka

Formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď, může se tak vyjádřit i rozkaz.

Funkce: expresivita, přesvědčivost.

Řečnická odpověď

Mluvčí si odpovídá na řečnickou otázku neočekávaným způsobem.

Příklad: Co je radost v zlaté síni? V purpur přioděná lež. (Hálek)

Apostrofa

Řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď (nepřítomnou osoba, předmět).

Apoziopeze

Významová i intonační neukončenost výpovědi.

Exklamace

Zvolání.

Příklad: Jaká krása!

Antiteze

Spojení slov protikladných významů, nastolení obrazu, který je v zápětí popřen. Antiteze bývá třídílná: 1. to je X, 2. to není X, 3. to je Y.

Subiectio

Pojem pochází z rétoriky, znamená otázku i odpověď zároveň.