Větná skladba
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
SKLADBA (tercie)
SKLADBA (syntax) = nauka o stavbě věty a souvětí.
VĚTA = základní syntaktická jednotka, vyjadřuje jednu myšlenku. Musí mít určitý tvar slovesa, začíná velkým písmenem, končí interpunkčním znaménkem.
Věta jednočlenná (bezpodmětová) je tvořená přísudkem (slovesným nebo jmenným se sponou), ke kterému nelze doplnit podmět.
Jde o věty slovesné, které vyjadřují:
přírodní děje: Prší. Sněží.
tělesné stavy: Bolí mne v krku. (ne Bolí mne hlava.)
duševní stavy: Je mi smutno.
smyslové vjemy: Hoří. Zvoní. V kamnech praská.
neosobní tvar slovesa: Je dovoleno se nepřezouvat. Jede se na hory.
Věta dvojčlenná obsahuje základní skladební dvojici ⇒ podmět a přísudek.
VÝPOVĚĎ = základní jednotka komunikace, je pronesena nebo napsána v konkrétní situaci. Např. věta Řeknu to našemu učiteli. podle kontextu může znamenat nabídku, sdělení nebo výhrůžku.
Výpověď je nejčastěji vyjádřena ve formě věty. Jestliže základem výpovědi není slovesný tvar (není to tedy věta), označujeme ji jako větný ekvivalent.
Větný ekvivalent neobsahuje sloveso v určitém tvaru, jeho základem může být infinitiv, podstatné či přídavné jméno, příslovce, částice nebo citoslovce. Příklady: Pozor! (místo Dávej pozor!), Osle! (Ty jsi osel!), Stát! (Stůj!), Být tak bohatší! (Kdybych byla bohatší!), Fuj! (citoslovce), Ano. Ovšem. (částice). V Brně včera nerozhodně!
VĚTY PODLE POSTOJE MLUVČÍHO KE SKUTEČNOSTI
1. Věta oznamovací něco sděluje, oznamuje nebo tvrdí. V písmu je na konci
věty oznamovací tečka. Venku svítí slunce.
2. Věta tázací vyjadřuje otázku. V písmu se na konci označuje otazníkem.
Podle toho, nač se ptáme, rozlišujeme otázky:
a) zjišťovací otázka (odpověď ano – ne)
b) doplňovací otázka (odpověď celým výrazem či celou větou)
c) vylučovací otázka (tázaný si má vybrat z několika variant)
d) řečnická otázka (nepočítá se s odpovědí).
3. Věta rozkazovací vyjadřuje přímý rozkaz, zákaz, vybídnutí, žádost. V písmu se na konci označuje vykřičníkem nebo tečkou. Podej mi tu knihu!
4. Věta přací vyjadřuje přání, v písmu bývá zakončena vykřičníkem, popř. tečkou. Bývá uvozena částicemi, např. ať, nechť, kéž.
Ať se tu máte hezky! Kéž bychom měli prázdniny!
strana 1
5. Věta zvolací vyjadřuje citový stav. V písmu je na konci vždy vykřičník (někdy bývá připojen i otazník). Všechny typy vět mohou mít zvolací formu.
Dnes je nádherně! (původem věta oznamovací)
To jste nevěděli dřív?! (původem věta tázací)
VĚTY ZÁPORNÉ
a) Zápor větný popírá obsah celé věty: Ten úkol ještě nemám.
b) Zápor členský popírá obsah jen některého větného členu pomocí záporky ne nebo nikoli. Záporka ne stojí samostatně před tou částí věty, kterou popírá:: Vše se zdrželo ne mou vinou.
Zápor slovní popírá význam pomocí záporných slov: Je to náš nepřítel.