Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
korunu za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Vývojový tendence současné češtiny, norma a kodifikace

DOC

Stáhnout kompletní materiál zdarma (25 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Vývojová tendence současné češtiny, norma a kodifikace Vývojová tendence současné češtiny současný jazyk – z posledního půlstoletí nerovnoměrnost vývoje vývoj – nejrychleji ve slovní zásobě – nutno pojmenovávat nové skutečnosti, pomaleji v gramatické stavbě, syntaxi dynamičnost vývoje zdánlivě protikladné procesy demokratizace xintelektualizace rozšíření spisovné češtiny vliv vědeckotechnického rozvoje (vliv školy, vzdělání) terminologizace xdeterminologizace růst počtu termínů přechod termínů do oblasti méně odborné integrace xfunkčně stylová diferenciace stírání nářečních rozdílů např. osamostatnění publ. stylu stylové posuny v současné češtině osa hovorovost – neutrálnost – knižnost (častěji) osa knižnost – neutrálnost – běžná slovní zásoba (méně často) přejímání slov – internacionalizace jazyka Norma a kodifikace jazyková norma – soubor uznávaných, ustálených jazykových prostředků mluvnických i slovních a závazných způsobů (pravidel) jejich užívání existuje v jazyce samém vytváří se postupně v dorozumívacím procesu mění se (velmi pomalu) – pružná ustálenost, ne strnulost; přesto zaručuje stabilitu, jednotnost moderního jazyka týká se pravopisu, výslovnosti, tvarosloví kodifikace – zpracování jazykové normy („uzákonění“) vystihuje normu, zachycuje, popisuje, vykládá ji a pečuje o ni slouží k poučení uživatele – nutnost dodržovat ji podporuje vývojové tendence, uvádí dvojtvary, vývojové varianty kodifikace pravopisné normy – jednoznačná, podrobná výslovnostní normy – méně jednotná tvaroslovné normy – volnější jazykový úzus – jazyková zvyklost, zpravidla nemající celospolečenský dosah; není kodifikována, ani nemá platnost normy Příklad: Omezená skupinka lidí začne užívat jistý slovní tvar – ten se tím pádem stává územ. Postupně se počet jeho uživatelů zvětšuje, až daný slovní tvar nabude dosahu většinově společenského nebo celospolečenského. Jelikož se stal obecně uznávaným a užívaným, přináleží mu nyní status jazykové normy. Kodifikovaným se ale stane jen tehdy, když bude jazykovědci (kodifikátory) zapracován do kodifikační příručky. Přesně ohraničit jednotlivé fáze lze jen těžko, přechod od jazykového úzu k jazykové normě je těžko postižitelný, kodifikace také není důsledně jednoznačná (stejná norma může být v jedné příručce kodifikována, v druhé nikoli). Základní kodifikační příručky Pravidla českého pravopisu (1993) mluvnice, např. Grepl – Jelínek a kol., Příruční mluvnice (1995) Čechová a kol., Čeština – řeč a jazyk (1996) jazykový, výkladový slovník, např. Slovník spisovné češtiny (1994) – jednosvazkový, SSČ Slovník spisovného jazyka českého (1988) – osmisvazkový, SSJČ

Témata, do kterých materiál patří