Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Wilde_Obraz_Doriana_Graye

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (74 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Název díla: OBRAZ DORIANA GRAYE

Autor: OSCAR WILDE

Autor:

Oscar Fingal O´Flahertie Wills Wilde (1854–1900)

- Ir, narozen v Dublinu

- prozaik, dramatik, básník a esejista

- nejúspěšnější dramaik pozdně viktoriánského Londýna

- otec oční a ušní chirurg povýšen do šlechtického stavu, matka úspěšná spisovatelka (pseudonym Speranza) a nacionalistka

- uměl plynně francouzsky a německy

- studoval klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, byl vynikajícím studentem

- po škole se přestěhoval do Londýna, zajímal se o estetiku

- zvažoval, že konvertuje, ale po celý život zůstal katolíkem

- na studiích se seznámil s dekadenty, od té doby rád šokoval společnost

- vždy elegantní, šarmantní, ale výstřední

- vynikající vypravěč, bavil společnost

- přednášel v USA a Kanadě

- oženil se s bohatou Constance Lloyovou, byl finanční zajištěn

- měli dva syny, Cyrila (zabit v 1. světové válce) a Vyvyana (spisovatel, překladatel, autor pamětí)

- od r. 1891 byl jeho milencem lord Alfred „Bosie“ Douglas

- po čtyřech letech byl obžalován ze sodomie a obscénnosti (homosexualita byla tehdy trestná)

- odsouzen na dva roky nucených prací ve Wandsworthu, poté v Readingu

- ve vězení trpěl, byl nemocný, dopis pro milence mu nedovolili odeslat

- manželka ho opustila, změnila příjmení na Hollandovi

- po propuštění se toulal po Evropě, nejčastěji po Francii, nikdy se nevrátil

- sám se přejmenoval na Sebastiana Melmotha

- několik měsíců žil znovu s milencem Douglasem, ale rodiny jim nepřály

- zemřel na mozkovou meningitidu v hotelu v Paříži

- pochován na hřbitově v Paříži, pohřeb zaplatil lord Douglas

● zařazení autora do uměleckého směru

Dekadence, tzv. prokletí básníci

- označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století

- označení použil Paul Verlaine v eseji Prokletí básníci (vydáno 1884) pro sebe, Tristana Corbiéra, Arthura Rimbauda a Charlese Baudelaira

- spojeni s dekadentním způsobem života – drogy, alkohol, zločinnost, násilí, neúcta k pravidlům

- původně se označení prokletí básníci používalo jen pro autory zmíněné v eseji, později se používal pro všechny spisovatele, jejichž život byl protispolečenský → i pro O. Wilda

- žili naplno – bohémsky, bouřili se proti vlastní rodině i proti společnosti

- scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně, vzájemně si půjčovali peníze

- např. je k nim řazen renesanční básník Francois Villon nebo zakladatel hororu E. A. Poe, K. H. Mácha

znaky tvorby prokletých básníků:

- hlavní znak: krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost na vnitřní život člověka, právo osobitého vidění světa

→ ve své době nebyli pochopeni, pobuřovali, inspirace dalších generací

- přinesli poezii novou inspiraci, protikladné dojmy hromaděny vedle sebe

● určení století, v němž autor tvořil

Témata, do kterých materiál patří