Zločin a trest
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
R o z b o r:
Z l o č i n a t r e s t
F j o d o r M i c h a j l o v i č D o s t o j e v s k i j
K a r o l í n a R y š a v á
Úvod
Knihu Zločin a trest by mne asi samotnou si nenapadlo přečíst, byla jsem k tomu však veskrze donucena zařazením Dostojevského nejspíše nejznámějšího díla do seznamu naší povinné četby. Mé názory na ni jsou veskrze smíšené, ale k tomu více na konci rozboru.
Autor
Život
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. Fjodor původně vystudoval zaměření úplně jiné, než spisovatelské. Vystudoval vojenské strojírenské učiliště, ale nakonec jeho vášeň k literatuře zvítězila a stal se spisovatelem. Byl jedním z členů skupiny Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. "Petraševci"), která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou (konkrétně jim byla změna rozsudku oznámena, až když stáli na popravišti) jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij celkem deset let; čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky velmi vyčerpán a následkem toho začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností.
Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie.
K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Čas (Vremja) a rok poté časopis Epocha. Michail zemřel a Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů.
Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.
Dílo
Ve svých dílech Dostojevskij psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a celkově lidi s duševními poruchami. Dost možná proto, že sám trpěl nějakým psychologickým problémem – podívejme se kupříkladu na jeho epilepsii, která se u něj dost možná v dospělosti u něj rozvinula vlivem spojení právě psychického a fyzického faktoru. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidé jej považovali za psychologa, což on pateticky odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století.