Atheny

Atheny

Typickým politickým a sociálním útvarem starovekého Recka byla polis, cili nezávislý mestský stát. Polis vznikaly behem 8.st.pr.n.l na pocátku tzv. archaického období, které trvalo od roku 800 do roku 500 pr.n.l. Tento vývoj ukoncil dlouhá staletí zaostalosti a chudoby, která v Recku nastala po zhroucení Mykénské civilizace. V tzv. klasickém období, mezi lety 500 až 338 provedli radikální zmeny v politickém systému, které umožnili obyvatelstvu podílet se na spolurozhodování a správe obce. Avšak Recko nikdy nedospelo k politické jednote. Silnejší státy získávaly výhody na úkor tech slabších, hegemonie byla vždy založená na ruzných spolcích, ale nikdy netrvala moc dlouho a brzy se objevila zase jiná.
Charakter krajiny napomohl vzniku mnoha malých státu. Recko se vyznacovalo mnoha menšími údolími, obklopenými horami.

demokratické Athény

Athény se rozkládají na poloostrove Attika, který zabírá približne 2600 ctverecních kilometru. Leží v nejvýchodnejší cásti Recka. Na nejjižnejším výbežku mužeme najít mys Sunion, jenž jí dal její puvodní jméno Akte, znacící pevninskou paži cnící do more. Horská pásma rozdelují Attiku na tri planiny- Pedia ( na níž leží Athény), centrální Mesogenia a Thriasijská planina.

Attický lid byl organizován podle príbuzenských kategorií prevzatých z ranných období. Tyto skupiny se skládaly z rodin- oikos, rodu- genos, bratrstev- frátrií a kmenu. Oikos neboli rodina byla základní jednotkou. Oikos byla v podstate jakousi domácností, skládající se z blízkých príbuzných a jistého poctu na nich závislých osob a otroku. Byl základní jednotkou rodu, genos, který tvorila skupina rodin. Pozdeji se rod stával duležitejší než rodina, Rody byly predevším výsadou aristokracie, která je ovládala. Od 8 st. pr. n.l se nejvýznamnejšími stávají frátrie, což je seskupení asi 30 rodu.
Athénané se prohlašovali za puvodní obyvatelstvo. O svém mýtickém králi Erechtheovi tvrdili, že jeho matkou byla Gaia (Zeme) a tvrdili, že se ho ujala bohyne moudrosti Athéna, podle níž také dostaly Athény své jméno. Na strmém kopci Akropolis se dnes návštevníkum ukazuje olivovník, který tam údajne na památku zasadila sama bohyne.

Podle legendárního podání vládli v Athénách zprvu králové, nejslavnejší z nic Théseus, prý sjednotil Attiku. K tomuto tzv. synoikismu došlo kolem roku 800 pr.n.l. Krále brzy vystrídala vláda aristokratu, kterí se v Attice nazývali eupatridové, což znamená ti, kdo pocházejí z urozených otcu. Z nich se každorocne volili nejvyšší úredníci, tzv. archonti. Z nichž 3 byli hlavní, a to archón éponymos, který mel na starosti soudnictví, archón basileus starající se o náboženské záležitosti, uctívání bohu a nejvyšší vojenský velitel, archón polemartchos. Pozdeji se volilo dalších šest zákonodárcu neboli thesmothétu. Bývalí archonti tvorili aristokratickou radu areopag, kterí zasedali na pahorku zasveceném bohu Areovi. Tato rada mela na starosti napr. volení nových úredníku, rozhodovali u soudu nebo meli dohled na zachování a dodržování zákonu. eakcí na tyto problémy byly zákony, jejichž sepsáním byl poveren archont Drakónem. Byly velmi prísné, za vetšinu zlocinu byl navrhován trest smrti. Zdají se být neobycejne pokrokové, napr. jejich rozlišení mezi vraždou a náhodným zabitím bylo velmi duležité. Tím se zacíná uplatnovat právo státu zasahovat do prípadu krevní msty, jenž byla do té doby výhradním právem jednotlivé rodiny. Na druhou stranu Dragonova opatrení byla neúmerne tvrdá, napr. krádež kapusty se trestala smrtí.

Na Drakontovu zákonodárnou cinnost navázal roku 594 pred naším letopoctem nejvyšší archont Solón. Solón byl prvním z reckých státníku, jehož slova a názory mužeme císt v podobe dramatické poezie. Pocházel z aristokratické rodiny, mel velký zájem o sociální problémy, nenávidel touhu po penezích, nejvyšším archontem byl stanoven roku 593 pr.n.l. Solónovy reformy usilovaly o zmírnení rozporu mezi aristokraty a neurozenými. Zrušil a zakázal uzavírání dluhu, pri nichž se dávaly do zástavy puda nebo osobní svoboda. Ti, kterí prišli tímto zpusobem o svá hospodárství, poprípade o svobodu, je dostali zpet. Nejchudší obcané a bezzemci (thétové) se mohli zúcastnovat zasedání lidového shromáždení. Tím, že postavil bohatství na vyšší místo než rodový puvod, vytvoril tím stát, jenž byl v rozporu se starším pojetím vlády šlechty a narušil tím svrchovanou moc eupatridu. Tento druh vlády se nazývá timokracie.
Solón se mimo jiné proslavil také svými básnemi a úvahami o lidském živote a spolecnosti. Solón bezpochyby patril k nejumírnenejším politikum, toužícím odcinit nespravedlnost.
Solónovými a Drakonovými reformami byl položen základní kámen demokracie, byla zlomena politická moc aristokracie.

Po jeho smrti nastává krátké období tzv. anarchia. Tato krizová situace probehla v letech 590- 584 pr. n. l , kdy se nepodarilo zvolit nejvyššího archonta. Toho využil vudce nespokojených rolníku Peisistratos, který se prohlásil samovládcem Athén. V Athénách trvala tato tyranida približne od roku 545 do 510 pr.n .l. Peisistratovci zajistili rolníkum pudu, jejich náboženský program napomohl ke sjednocení Athén. Ale postupem casu se jejich krutý režim stával velmi nepopulárním. Ale tato samovláda definitivne zlikvidovala aristokracii.
Po jeho smrti se k moci dostávají jeho dva synové Hippias a Hipparchos. Avšak jejich vláda se brzy zacala hroutit. Tyto problémy predevším zpusobila nepodarena válka proti perskému králi Dareiovi.I Roku 514 pr.n.l byl Hipparchos zavražden. Vražedníky byli Harmodios a Aristogeiton, kterí tento svuj cin zaplatili životem. Sochar Antenor je oba zvecnil v sousoší a do dejin vešly jako " tyranobijci", kterí ukoncili samovládu. Ve skutecnosti to byli Alkmeonovci, kterí stáli v cele hnutí proto tyranide. Poté, co se jeden príslušník tohoto rod, Kleisthenes, stal roku 525 pr.n.l archontem, Hippias tento rod z Athén vypudil. Kleisthenes však presvedcil spartského krále Kleomena I.- s nímž kdysi Peisistratos uzavrel tesné spojenectví-, aby Hippiase vyhnal, což se mu údajne s delfskou pomocí vydarilo.



Roku 510 pr.n.l byla opet nastolena vláda timokracie ( vláda dána majetkem), zasloužil se o to Kleisthenés a jeho územnesprávní reformy. Rozdelil obyvatelstvo na 139 samosprávných dému. To byly základní správní jednotky. Z dému se vytvorilo podle místa bydlište 10 oblastí, tzv. fýly, každá z nich se skládala ze 3 cástí-musela být na území Athén, na pobreží a ve vnitrozemí Attiky). Fýly meli vlastní samosprávu, evidenci obcanu, obranu; úrady byly sverovány na základe losu. Vedle snemu byla zrízena rada peti set, ve které bylo 50 zástupcu z každé fýly. Schvalovala návrhy lidového shromáždení. Na ochranu demokracie byl zaveden ostrakismus, strepinový soud. Na ostrakon ( hlinená strepina) mohl každý svobodný obcan Athén napsat jméno muže, který ohrožuje bezpecnost státu, usiluje o prebrání moci ap. Podle výsledku hlasování vetšiny mohl být potrestán desetiletým vypovezením z Athén. Dalším predpokladem demokratického státu byla stejná politická práva pro všechny svobodné obcany. Otroci dále zustali nesvobodní a bezpráví, o jejich osudu rozhodovali otrokári, hovorí se o tzv. klasické otrokárské demokracii, která dosáhla svého vrcholu za vlády Periklovi.

Perikles byl v letech 443-428 pr.n.l v úradu 1.stratéga, byl stoupenec demokracie, podporoval mestský lid, proto se stal nejvýznamnejším athénským politikem. Prosazoval jednotu všech obcanu, stejná práva svobodných, udržoval pevnou státní moc. Nejduležitejší složku tvorilo eklesiá, lidové shromáždení, svoláváno 40x rocne, hlasovali a rozhodovali svobodní muži nad 20 let, rešili zde otázky války, míru, spojenectví zásobování, náboženství ap. V dobe mezi zasedáním lidového shromáždení stát rídila rada peti set, významnou funkci mel i úrad 10 stratégu, což byli nejvyšší vojenští velitelé.
Perikles prosazoval prímou formu demokracie, všichni athénští obcané meli podíl na chodu demokratického státu, chudým byly vypláceny diety, odmeny. Diety mely být náhradou za ztracený cas pri výkonu státního úradu nebo úcasti na shromáždení. Prostredky na ne se získávaly z práce otroku. Krome otroku se politického života nesmeli úcastnit i metoikové. To byli osobne svobodní obcané, ale pocházeli z jiných reckých obcí, usazení v Athénách. Sloužili ve vojsku. Bohatí metoikové museli platit verejné príspevky na verejné úcely.