19 Hospodářská politika státu

Hospodářská politika státu

Procesy, které probíhají v národním hospodářství ovlivňuje do určité míry stát. Konkrétním výrazem míry, zaměření a způsobu účasti státu v ekonomice je jeho hospodářská politika. Její podoba závisí především na

1. politickém systému společnosti,

2. ekonomické teorii, z níž ekonomové vycházejí

3. stavu, v jakém se hospodářství nachází

4. vlivu nestátních organizací a hnutí

5. vlivu vnějšího okolí státu.

Nositele hospodářské politiky

1. parlament (poslanecká sněmovna a senát)

Projednává a schvaluje zákony, které stanoví závazná pravidla pro fungování společnosti.

Jde o zákony, které se týkají ekonomiky přímo (např. zákon o obchodních korporacích, daňové zákony), nebo nepřímo (zákon o policii, školský zákon);

2. vláda

Je nejvyšším výkonným orgánem. Vypracovává návrhy zákonů, prosazuje jejich dodržování. V hospodářské politice má hlavní roli. Na každý rok předkládá parlamentu návrh státního rozpočtu, tj. plán peněžních příjmů a výdajů státu a po jeho schválení zajišťuje jeho plnění;

3. Česká národní banka

Je rovněž ústředním orgánem státní správy. Jejím obecným úkolem je pečovat o stabilitu měny.

Cíle hospodářské politiky

Stát plní ve společnosti řadu funkcí:

• funkce právní jistoty a bezpečí – tvorba a dodržování práva, vnitrostátní a mezinárodní bezpečnost, vynutitelnost práva

• funkce sociální – zajišťuje přerozdělovací procesy v ekonomice, řeší nezaměstnanost a pohyb pracovních sil, stará se o veřejné statky (školství, zdravotnictví, infrastruktura...)

• funkce hospodářská – vytváří podmínky pro podnikání ostatních subjektů, pravidla hospodářské soutěže, garantuje stabilní měnu...

Stát hospodářskou politiku uskutečňuje podle zákonů. Vývoj hospodářství ovlivňuje pomocí nástrojů přímých (přikazuje, zakazuje, omezuje) a nástrojů nepřímých (informuje, vybírá daně, clo, vyplácí sociální dávky).

Hospodářská politika státu tudíž spočívá ve volbě cílů a nástrojů k jejich dosažení. V jejím rámci můžeme rozlišit politiku

• rozpočtovou (fiskální)

• měnovou (monetární)

• důchodovou a cenovou

• zahraničně obchodní

1. Rozpočtová politika

Rozpočtová (fiskální) politika spočívá v rozhodování o tom, jak velké by v příslušném období měly být

• příjmy státu a z čeho je získá,

• výdaje státu a na co budou vynaloženy.

Konkrétním vyjádřením tohoto rozhodování je státní rozpočet na příslušný kalendářní rok. Je to vlastně plán příjmů a výdajů, podle kterého stát hospodaří. Jeho návrh vypracovává ministerstvo financí, projednává ho vláda a schvaluje ve formě zákona parlament. Můžeme ho také označit jako nejdůležitější centralizovaný peněžní fond.

Příjmy státního rozpočtu tvoří

1. příjmy z daní, včetně cla. Připadá na ně kolem 55% z celkových příjmů;

2. příjmy z pojistného sociálního pojištění. Připadá na ně kolem 40% z celkových příjmů;

3. ostatní příjmy (především příjmy rozpočtových organizací a pokuty).

4. příjmy z rozpočtu EU