Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Struktura dat na vnější paměti

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (41 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Struktura dat na vnější paměti

Zaznamenávání dat na disk

Fyzicky se jedná o proces, při kterém během záznamu protéká hlavou magnetizační proud, který disk magnetizuje

Povrch disku je při formátování (příprava disku pro ukládání dat) rozdělen do sektorů, které mají přesně určené místo . Do těchto sektorů se již ukládají konkrétní data. Data zde jsou umístěna v soustředných kruzích - stopách, přičemž nultá stopa je na okraji. Kapacita každého sektoru je stejná - 512 b. Každý sektor má sto bitovou “hlavičku“ - zde uloženy informace o tom, co se v daném sektoru nachází

U více vrstevných disků se můžeme setkat s termínem cylindr - stejné stopy na jednotlivých discích teoreticky vytváří po spojení válec

Partition table - vzniká při formátování; je to paměťová oblast obsahující údaje o rozdělení hlavních záznamových oblastí do tzv. partition - logicky vyčleněná část záznamového zařízení, pracující jako samostatná jednotka

Na daném místě disku se nachází tzv. FAT tabulka (file alocation table) - obsahuje informace o uložených souborech a jejich adresářové struktuře; popisuje konkrétní rozložení souboru na médium (kde a jak se data nacházejí); normálně není uživateli přístupná, upravuje se (aktualizuje se) při ukládání dat

dosti často napadána viry → po jejím zničení nejsou data přístupná - proto je na disku dvakrát

muže být 16ti bitová nebo 32ti bitová (podle systému)

→ nalezení dat na disku - 1. přečtení alokační tabulky (FAT tabulky)

2. přímý přesun na místo s daty

Datová struktura (Ms-DOSu)

Dosti ovlivněno typem operačního systému

U operačního systému MsDOS je základní datovou strukturou soubor (file)

→ identifikace souboru:

  • každý soubor má své jméno (file name), která může mít až osm znaků, a z přípony (extension), která může mít nejvýše tři znaky a může nám poté rozlišovat různé typy souborů (. TXT - textový, . DBF - databázový)

MsDOS používá standardní přípony pro označení svých typických souborů:

. COM - soubor v binárním tvaru; uložené informace, přeložené a přímo vykonavatelné; přesná (statická) adresace

. EXE - soubor v binárním tvaru; soubor volatelný jménem; adresace relativní (není tak přesná - odkazy)

. BAT - dávkové soubory příkazů

. SYS - systémové soubory

Název souboru a přípona jsou odděleny tečkou

Soubory jsou na disku z důvodu strukturalizace uspořádány do adresářů (directory) → adresáře tvoří na disku hierarchickou “stromovou“ strukturu (mimo souborů mohou obsahovat i jiné adresáře - subdirectory)

Každý disk má tzv. hlavní adresář (kořenový adresář - root directory) - vytvořen počítačem při formátování

Pro popsání adresy adresáře nebo souboru (adresa = určité virtuální místo na disku, kde se adresář nebo soubor nachází) se používá výraz “cesta“ (path) - posloupnost jmen adresářů předchozích oddělených zpětným lomítkem

Témata, do kterých materiál patří