3 Máj

Máj

autor: Karel Hynek Mácha

1. Mácha, K. H. - Máj Rozbor Česká literatura ve 30. letech 19. století byla ve znamení českého národního obrození. Veškeré její snažení směřovalo k vytvoření národní literatury. Byla zahleděna do minulosti, zaujata starostmi o jazyk a sbíráním lidové slovesnosti. Česká kritika s nadšením přijímala každé dílo jen proto, že bylo české. Přesto, když v dubnu roku 1836 vyšel Máchův Máj, zvedla se vlna odporu a rozhořčené kritiky.

2. - V tomto období se v české literatuře uplatňuje romantismus a biedermeier. Český romantismus měl svéráznou podobu (neplatilo pro něj to, co pro světový). Stále je důležitý ideál národa, národní kultury a literatury. Důležitá je také myšlenka slovanství, lidovosti a historie národa. Z lidové slovesnosti se do literatury dostávají útvary lyricko-epické např. balada a epické útvary - pohádka. K nejvýznamnějším představitelům tohoto období patří: K.H. Mácha, K. Sabina, J.K.Tyl a K.J. Erben.

3. Karel Hynek Mácha- český básník (1810 – 1836), jeden z největších představitelů českého romantismu. Zakladatel moderní české poezie, životopisci bývá popisován jako samotářský zamlklý melancholik. Vystudoval gymnázium, filosofii a práva. Pracoval jako advokátní praktikant. Rád cestoval po hradních zříceninách (z Čech až do Itálie). Měl snoubenku Eleonoru Šomkovou a syna Ludvíka. V roce 1836 umírá na tyfus nebo choleru, kterou pravděpodobně dostal z kontaminované vody při hašení požáru.

V jeho díle je symbolika v postavách. Poutník, kat, cikán utíkají od společnosti, protože nejsou pochopeni a jsou nespokojení. Touží po volnosti. Poutník vyjadřuje romantickou touhu po svobodném putování (= pasivní postoj). Loupežník se svými činy vzpírá a protestuje proti společnosti (= aktivní postoj).

Další díla: román Cikáni, nedokončená historická próza Křivoklát (Kat, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)

4. dramaticko-lyricko-epická báseň
lyricko-epická báseň

5. - skládá se z předzpěvu, čtyř dějství a má dvě intermezza (vložka, vsuvka)

6. MÍSTO A DOBA DĚJE:

Děj se odehrává především v přírodě někde v okolí Bezdězu a Doks. Také ve vězení. Někdy v 19. nebo 18. století.

7. Vilém - loupežník, omylem zabíjí svého otce, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.

Jarmila - milenka Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu.

Poutník - objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené. V samotném závěru zvolání: " Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

8. Loupežník Vilém miluje svoji dívku Jarmilu, avšak jejich lásku překazí jiný muž. Vilém ho ve vzteku zabije, až posléze zjišťuje, že se jednalo o jeho otce, který ho jako malého vyhnal. Za tento svůj čin je odsouzen k oběšení. Nešťastná Jarmila, která na 1. máje netrpělivě svého Viléma vyhlížela, se po vyslechnutí zprávy v zoufalství utopí. Vilém sedí ve vězení a hloubá nad svým životem a světem. Dochází také k rozhovorům mrtvých na hřbitově, jelikož ten, kdo umře jako poslední, hřbitov hlídá do smrti dalšího jedince. V osudný den se hrdina loučí s matkou zemí a poté umírá. Právě tato část je myšlenkovým vrcholem díla. Po několika letech přijede do města, kde k události došlo, sám autor a příběh si vyslechne. Lituje a ztotožňuje se s Vilémem.