Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin

Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin

Historický kontext: Autor je zařazen do Ruského ROMANTISMU – počátek 19. století

Sám autor žil od konce 18 století do začátku 19. století

Podstata romantismu:

• kolébka v Anglii

• Střet snu a skutečnosti

• Postavy jsou jednotlivci, kteří jsou nepochopení a odmítnutí společností – jsou frustrovaní a proto postavy často umírají mladé – většina spisovatelů tak i žila.

Ruská literatura v této době prochází zásadní proměnou. Odklání se od dosud převládajícího klasicismu a romantismu, zvolna přechází do realismu. Autor se snaží věcně a kriticky hledět na svět, jeho slovesný projev si však zachovává romantickou citlivost a fantazii.

Současníci:

• Anglie: George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prometheus)

• Francie: Victor Hugo (Bídnící, Chrám matky boží v Paříži)

• Česko: K. H. Mácha, K. J. Erben, J. K. Tyl

• Rusko: Lermontov

  • přítel Puškina, napsal báseň, kde vyjadřuje, že někdo jako Puškin zemřel úplně zbytečně - Na smrt Puškinovu

  • jeho nejznámějším dílem je poema: Démon

Alexandr Sergejevič Puškin 1799-1837

Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799.

Pocházel ze starého šlechtického rodu, z aristokratické rodiny, kde mluvili francouzsky.

Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét.

Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I., mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se směl vrátit na příkaz cara Mikuláše I. do Moskvy. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil. Vzal si vyhlášenou Moskevskou krasavici Natalii Gončarovovou (ta nesla jeho vyhnanství velmi špatně). Puškin měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií, proto se odstěhoval do Petrohradu. Umírá předčasně po souboji se sokem v lásce (jedna z teorií).

• Ve vyhnanství se seznamoval s ruským folklórem

Alexandr Sergejevič Puškin byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe.

• Inspiroval Čajkovského, Jana Nerudu a další

• Zasadil se o rozvoj spisovné ruštiny

Dílo Alexandra Sergejeviče Puškina:

V rozsáhlé tvorbě navázal na tradici preromantické literatury a zároveň vytvářel zakladatelská díla ruského literárního romantismu ve všech žánrových oblastech. V dramatu se inspiroval principy Shakespearem.

Psal:

• Puškinovy poemy – Bachčisarajská fontána, Kavkavzský zajatec, Cikáni

*Poema, též básnická či byronská povídka, je rozsáhlejší lyricko-epická veršovaná skladba skládající se obvykle z několika zpěvů. Samotný termín pochází z ruštiny. Jejím typickým rysem je roztříštěná kompozice, děj tak bývá potlačen na úkor líčení pocitů, dojmů a nálad. Poemy bývají autobiografické a na milostné téma – převládají lyrické složky nad epickými.