Bylo nás pět

Bylo nás pět

O díle: humoristický román Karla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je školák Petr Bajza. Kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Edu Kemlinka a Pepka Zilvara z chudobince (chudobinec je kolektivní charitativní ubytování pro chudé). Autor používá spisovný i hovorový a nespisovný jazyk (právě nespisovnost dává vyniknout dětskému vyprávění – nýčko, abysem, pročež, douče,.. )

Námět: humoristický román vzniklý za protektorátu, odehrávající se na malém městě. Kniha je částečně autobiografická, autor vychází ze svých klukovských let.

Postavy: Petr Bajza

charakteristika: vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost

vedlejší: Tonda Bejval – Péťův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý,Čenda Jirsák – kamarád Péti, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný,Eda Kemlink – další z kamarádů

Pepa Zilvar – z chudobince, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky

Doba a prostředí děje: maloměsto přelom 19. a 20. století – reálné

Obsah: Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje v Sudetech. Petr se často z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělá jí naschvály - například dá Kristýně do kufru mrtvou myš, aby se lekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. On a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Chlapci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat, plánují si cestu do Itálie, kterou ovšem neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Hoši se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je, protože je bohatý a nesmí se s ostatními dětmi kamarádit, aby nepochytil špatné způsoby. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale stydí se a neříká to. Půjčuje si od Otakárka knížky. Otakárkově vychovatelce však malý Bajza není po chuti.

Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit, ti před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso a člověk se pak diví, kam ty peníze přijdou.

Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, chodí s ostatními do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby šli společně na jedno představení. V cirkuse je i Zilvar z chudobince, který tam pracuje, a proto může představení shlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat, proto nosí zvířatům vodu. Přijde za nimi i Otakárek a taky jim pomáhá. Ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu poté vyhodí všechny chlapce, pročež mu Čeněk Jirsák vynadá a má originální hřích ke zpovědi: „vynadal jsem cirkusákovi“.