Fuks Ladislav - Spalovač mrtvol

Fuks Ladislav - Spalovač mrtvol

Literární druh a literární žánr:
Druh – epika (próza)
Žánr – novela

Časoprostor knihy:
-děj se odehrává v Praze v období před okupací a v během okupace
-Praha,Krematorium

Stručný děj knížky:
Děj se odehrává v předválečné Praze a celý se točí okolo postavy Karla Kopfrkingla, zaměstnance 
krematoria. Jedná se o mírného, klidného a rozumného člověka, který se s pomocí východní 
filosofie smířil se svou prací a naučil se ji chápat jako službu lidské duši. Výborně si rozumí se svou
ženou Marií, kterou má nadevše rád a nazývá ji přívlastky jako nebeská, čarokrásná atp. S 
pozvolným prostupováním nacistických myšlenek českou společností se však i tento dobromyslný 
člověk nechává zviklat, ovlivněn především přítelem Wilhelmem Reinkem a jeho apelováním na 
Kopfrkinglovu německou krev. Karel tak postupně přebírá rasistické názory ze svého okolí - 
přeměna osobnosti vyvrcholí ve chvíli, kdy oběsí svou dříve milovanou manželku, neboť se dozví, 
že je po matce Židovka. Následně zavraždí i svého syna, protože byl neduživý a nevhodný pro 
armádu. Teprve dcera otcův útok přežije a Kopfrkingl je okamžitě odvezen do ústavu pro duševně 
choré.

Charakteristika hlavních postav:
pan Kopfrkingl – abstinent,zaměstnanec pražského krematoria,zakládá si na správném řádu
William Reinke - přesvědčený nacista,působí jako našeptávač,skryté zlo
Marie,Lakmé - manželka,poloviční židovka,tichá,nevýrazná,bojácná
Mili - syn,neprůbojný chlapec
Zina - dcera,hodná,nadaná klavíristka

Vypravěč:
-er forma
-monology

Jazykové prostředky:
-spisovný jazyk
-opakující se motiv
-neobvyklá oslovení (čarokrásná,něžná,nadoblačná,blažená)
-německé výrazy
-přímá řeč

Kontext autorovy tvorby:
-2. sv. válka
-patřil mezi nejvýznamější prozaiky časopisu Květen
-další autorova díla: Pan Theodor Mundstock,Mí černovlasí bratři,Oslovení ze tmy
 
Kontext světové literatury:
-další autoři: Klaus Mann 
-2.sv. válka

Citace:
„Ach jo,Jozífku,“ řekl Zajícovi,ale také Dvořákovi,který se tiše díval a byl zřejmě stále celý pryč, 
„před chvílí jsem poslouchal řeč z pohřbu o tom,co je jeden lidský život, myslil jsem na dceru pana 
Holého, jak v rámařství v Nekázance meří lišty, na naší paní Liškovou, která tu uklízí a dnes byla 
nějaká skleslá... co všechno smrt nám lidem bere. Kdyby lidstvo bylo tak silné,že by přemohlo i 
přírodu! Kdyby se zbavilo utrpení.“
A pozorně sledoval teploměr prvního žároviště, aby vznikl popel co  nejčistčí a nejjemnější.