Jeden den Ivana Děnisoviče
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
VI-31 Jeden den Ivana Děnisoviče (Odin děň Ivana Děnisoviča)
Obsah: Děj této novely nás zavádí na jeden den do komunistického politického lágru. Šuchov je polit. vězen odsouzený na 10 let. Život vězňů v lágru je v podstatě jen boj o přežití, 10ti hodinová pracovní doba v mrazu okolo -30 stupňů, neustálé přepočítávání, hlídání každého jejich kroku, omezovaní osobní svobody do té nejzazší míry a jediným světlým bodem je snídaně, a večeře, která se skládá z 200 g "chleba“ na den a řídké „ovesné“ šlichty…
Vydáno: r. 1962, česky 1963
Překlad: Sergej Machonin a Anna Nováková
Postavení autora: vypravěč
Psáno: spisovně, přímá i nepřímá řeč, střídání minulého a přítomného času
Slovní zásoba: vězeňský slang, nespisovné výrazy
Funkční styl: novela
Námět: autor čerpá z vlastních zkušeností v pracovních táborech a vyhnanství
Prostředí: Rusko – Sibiř – lágr = reálné
Postavy: hlavní: Šuchov
charakteristika: Asi 40tiletý politický vězeň, v táboře je už asi 2 roky, zatím stále věří, že se dostane odsud někdy pryč.
vedlejší: Ťurin, Alexej, Pavlo, César, Feťukov, Kildigs, Gopčik, Aljoška,..
Děj: chronologicky, v některých příbězích se vrací do minulosti
Ukázka: A těch eskorťáků co sem nastrkali! Obstoupili v půlkruhu kolonu z teplárny, samopaly napřažené a míří ti rovnou do držky. A psovodi jdou s šedými psy. Jeden pes vycenil zuby, jakoby se vězňům posmíval. Všichni z doprovodu mají krátké kožíšky, jen šest je jich v dlouhém kožichu. Kožich mají na střídačku: navleče si ho vždycky ten, kdo jde na věž.
Nakonec eskorta všechny party smíchala a přepočítala celou teplárnu po pěticích.
„Při východu slunce bývá největší mráz," prohlásil kapitán, „protože je to nejnižší bod nočního poklesu teploty.“
Kapitán vůbec rád poučuje. Kdy bude měsíc v úplňku, kdy bude nov, to ti vypočte na který chceš rok a den.
Schází před očima, kapitán, tváře má propadlé, ale náladu neztrácí.
Tady a bránou mrazivý vítr štípal krutě i do Šuchovovy tváře, ledasčemu přivyklé. Když si Šuchov spočítal, že nepřestane foukat přímo do obličeje celou cestu k teplárně, rozhodl se, že si přiváže hadřík... Velitel stráže odemlel každodenní do omrzení stejnou „litanii“, které už měli všichni po krk.
„Káranci, pozor! Během pochodu přesně dodržovat pořádek a rozestupy! Neroztahovat, nedobíhat, nepřecházet z jedné pětice do druhé, nemluvit, nedívat se nalevo napravo, ruce jen za zády! Krok doprava, krok doleva bude pokládán za útěk, stráž zahájí palbu Bez výstrahy! Čelo, pochodem v chod!“
Alexandr (Isajevič) Solženicyn (1918-2008)
Ruský spisovatel, publicista a politický činitel. Na začátku 2. Světové války se dobrovolně přihlásil do armády a bojoval na frontě. Byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády, ale za kritiku J.V.Stalina v dopise byl zatčen a poslán do trestného tábora. V táborech strávil celkově osm let. Propuštěn byl roku 1953 a poté strávil tři roky ve vyhnanství v Kazachstánu. V r. 1957 se vrátil do Ruska a pracoval jako učitel.