Jirotka_Saturnin (1)

Saturnin

Autor: Zdeněk Jirotka

Rok vydání: 1968

Charakteristika díla:

• druh: epika

• forma: próza

• žánr: humoristický román

Časoprostor:

• pol. 20. St / Praha

Kompozice:

• chronologická

Hlavní postavy:

• Saturnin: Jedná so o sluhu vypravěče. Vymýšlí a provádí různé kanadské žertíky jiným lidech, kteří se v knize objevují, nejvíc lotrovin dělá Miloušovi a tetě Kateřině. Ostatní postavy si ho oblíbily a braly jej ne jako sluhu, ale jako přítele.

• Jiří Oulický - vypravěč: Saturninův pán, třcetiletý muž, je zamilovaný do slečny Barbory.

• dědeček pana Jiřího – bývalý ředitel elektrárny, je vynalézavý a hravý

• teta Kateřina – teta pana Jiřího, vtíravá, otravná a vnucuje se

• Milouš – syn tety Kateřiny, hloupý mamánek

• slečna Barbora – je zakoukaná do pana Jiřího, inteligentní, moderní a samostatná

Obsah knihy: Vypravěč na začátku knihy shání sluhu, na tuto nabídku se ozve právě Saturnin. Od první chvíle se vypravči Saturnin zdá velmi zvláštní, což se za nedlouho potvrdí, protože mu volá do kavárny, že jeho byt byl přestěhován na hausbót. Na kurtech potkává slečnu Barboru, která na rozdíl od něho umí skvěle hrát tenis, takže mu Saturnin na lodi postaví cvičnou tenisovou zeď, aby se mohl zlepšit a být rovnoceným soupeřem. Je až záhadou jak přesné informace se Saturninovi dostávají. Klidný život je ovšem vyrušen tetou Kateřinou, která přijela se svým synáčkem Miloušem za nimi na návštěvu, to se ovšem vypravěči nelíbí, protože teta se bez dovolení nastěhovala do jeho kajuty, takže nemá kde spát. Saturnin to pozná, takže je začne svým podivným způsobem vyhánět z lodi pomocí škrabošky čerta a Mikuláše.

Za nedlouho přicházejí prázdniny, které se vypravěč rozhodl strávit se Saturninem na venkově ve vile dědečka. Tam se setkává s doktorem Vlachem, slečnou Barborou, ale také s tetou Kateřinou a jejím povedeným synáčkem Miloušem. Tam se odehraje několik příhod, které jsou většinou způsobeny Saturninem, ale to se dovídáme zajímavým způsobem většinou na konci příběhu. Příjemná dovolená končí velkými deštmi, kdy dojde k výpadku elektrického proudu a k vypnutí jističe, na čež je tato skutečnost zapomenuta. Protože dědeček je velmi zamilován do elektáren a do všeho elektrického, má ve vile vše ektrifikováno, takže v podstatě nemůžou v domě téměř nic využít – i vařit musí slečna Barbora na otevřeném ohništi za vilou. Záplavami je stržen most vedoucí jako jediná přístupová cesta k městu, proto se ocitají téměř odříznuti od světa. Hospodyně s kuchařkou jely těsně před spadnutím mostu na nákup, zásoby jídla se ztenčují, takže po několika dnech se rozhodli vydat na chatu doktora Vlacha, která leží v kopcích půl dne cesty od vilky a potom dále do města. Cesta však neplánovaně trvala tři dny. První den byl pořád do kopce na cahtu doktora Vlacha, tam přespali a druhý den se vydali dál, dědeček si však nešťastnou náhodou zvrtne kotník a musí jít velmi pomalu. Neplánovaně přespávají na louce. Zcela nepochopitelně je Saturnin připraven i na tuto skutečnost a vytahuje ze svého batohu pro všechny zúčastněné deky. Třetí den docházejí opět k blízkosti vilky, protože museli s ohledem na dědečkovo zranění změnit trasu, a vidí na místo, kde za normálních podmínek stojí most a co tam nestojí? Ano byl tam most! Všichni byli unavení, takže jenom celí neštastní, protože cesta byla zbytečná, došli k vile a lehli si do svých postelí. Na konci prázdnin všichni odjíždí do svých domovů, až na Saturnina, který se spřátelil s dědečkema a zůstává mu dělat společníka. Ke konci knihy si pak přečteme dva dopisy, které jsou psány dědečkem a Saturninem. Vypravěč si také domlouvá schůzku se slečnou Barborou. Na úplném konci příběhu se odehrává svadba, kdy očekáváme, že se provdá slečna Barbora s vypravěčem, ale překvapení na nás čeká i nyní –bohatě se provdává teta Kateřina.