Karel Čapek

21. Karel Čapek

Narodil se r. 1890 v hornických Malých Svatoňovicích, Dětství prožíval v Úpici. Jeho otec byl lékařem. Po gymnáziu studoval filosofii v Praze, Berlíně a Paříži. Všestrannost jeho zájmů ho přivedla k novinářské práci (Lidové noviny).

Čapkovo dílo si pro přehlednost rozdělíme do několika vývojových období.

První období sahá od počátků jeho literární činnosti v posledních letech před I. světovou válkou do r. 1920.

Čapkova tvorba tohoto období vyrůstá z tzv. předválečné moderny. Těmto mladým umělcům, spisovatelům i výtvarníkům, šlo o sblížení umění se soudobým životem, chtěli objevit umělecky tvář své doby poznamenanou rozmachem lidské civilizace. Zároveň jsou zasaženi krizí soudobé filosofie, která po rozpadu domnělých jistot pozitivistického období, vyvolaném novými vědeckými objevy (např. teorií relativity), vyústila do agnostismu a skeptismu.

První dva soubory krátkých próz napsal K. Čapek společně a bratrem Josefem. Krakonošova zahrada je souborem drobných útvarů novinářské prózy, vskutku původně v novinách publikovaných, od aforismu po krátkou povídku. Popudem byly většinou denní aktuality.

Bratří Čapkové si tu objevili jedno ze svých hlavních témat: svět technické civilizace. Obdivují se jeho dravému elánu a zároveň jsou jím znepokojeni.

Většina próz souboru je psána novoklasicistickým stylem, který usiloval o obnovení formální kázně a o podobnou péči o umělecký tvar literárního díla, jaká vyznačovala klasickou řeckou tragédii a renesanční novelistiku. Z obou stylisticky odlišných povídek ze současnosti je Skandál a žurnalistika prvním kriminalistickým příběhem obou bratří, povídka Zářivé hlubiny byla inspirována tragickou událostí, která tehdy vzrušila celý svět – zkázou Titaniku. Nedůvěra k světu technické civilizace sílí, autoři si uvědomují, že svět racionálna nevylučuje náhodu.

Prvním samostatným dílem K. Čapka jsou Boží muka, soubor povídek, které vznikaly za I. světové války. Až na zmínku o válečných transportech v jedné povídce se tu o válce nemluví. Ale je tu stále přítomné napětí a úzkost válečné doby. Důvěra v racionální svět už je zcela otřesena. technika už ukázala svoji hrozivou tvář. Povídky jsou plny úzkosti ze zmechanizovaného světa, v němž se člověk cítí cizincem, a zároveň jsou naplněny očekáváním nějakého východiska, nějaké spásy.Jsou to povídky nedějové, vlastní událost zůstává v pozadí, zájem je soustředěn na řešení záhady (Čapek je později označil za „filosofické detektivky“).

Příznačná pro jejich charakter je první povídka Šlépěj. Dva muži se potkají na polní cestě, vše je pokryto vysokou vrstvou čerstvého sněhu. V poli, dosti daleko od cesty, se rýsuje jediná stopa lidské boty. Kde se tu vzala? Oba chodci se mučí úsilím nalézt řešení záhady, žádné z vysvětlení, o nichž uvažují, logicky neobstojí. Nakonec nevylučují vysvětlení metafyzické: snad je to stopa nějakého poselství, jehož smysl nechápeme. Povídka svědčí jak o Čapkově skepsi vůči schopnosti člověka poznat beze zbytku objektivní skutečnost, tak o úzkostném pocitu, vyvolaném válečnou katastrofou i Čapkovým tehdejším vážným zdravotním stavem.