Májovci (politická situace, 60. léta, Hálek, Neruda, Světlá) - maturita

09. – Májovci (politická situace, 60. léta, Hálek, Neruda, Světlá)

Zanedlouho po pražském povstání nastupuje na trůn František Josef I., konzervativní panovník nezkompromitovaný revolucí (vládl až do roku 1916). Vůdčí politickou osobností je ministr vnitra Alexander Bach → Bachův absolutismus. 1867 – rakousko – uherské vyrovnání (dualismus – Předlitavsko a Zalitavsko) – opomenutí českých zemí → nespokojenost – pouť Čechů do Moskvy (F. Palacký, F. L. Rieger) – bez výsledku (Rusko bylo spřáteleno s Habsburky), demonstrace při převezení korunovačních klenotů z Vídně do Prahy. Jako reakce v 70. letech pasivní politika českých politiků).

V českých zemích politické a kulturní oživení, vznikají různé spolky – Sokol (zakladateli Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner – zavedl oslovení bratře a sestro, Josef Mánes – navrhl kroje, Josef Barák – navrhl pozdrav nazdar!), Hlahol – zpěv, Svatobor – vydávání literárních památek, Umělecká beseda – taktéž nadace na vydávání památek, reprezentativní kulturní instituce. Roku 1861 založeny politické noviny Národní listy. Dvě politické strany – mladočeši (liberální demokraté opírající se o české podnikatele, inteligenci, mladší sedláky – Julius Grégr, Karel Sladkovský) a staročeši (konzervativní křídlo opírající se o šlechtu – František Palacký, František Ladislav Rieger). 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo (zadní trakt Národního divadla), 1868 – položen základní kámen Národního divadla (otevřeno 1881, po požáru obnoveno roku 1883). 1855 – almanach Lada Nióla – neměl velký umělecký význam, jeho zakladatelem J. V. Frič. Almanach = básnická sbírka, sborník spojující reprezentující určité programové spříznění, např. politický program, básníci zde publikují poprvé se svými uměleckými názory, je to generační vystoupení. 1858 – almanach Máj – básníci se hlásí k odkazu K. H. Máchy → májovci:

Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jakub Arbes, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer + někteří autoři, kteří chtěli vyjádřit podporu mladým autorům – B. Němcová, K. J. Erben, K. Sabina (nejsou to však již májovci).

Program: 1. Obrat od minulosti k přítomnosti.

2. Širší rozhled po evropské literatuře.

3. Snaha po zobrazení skutečnosti.

4. Umělecká svoboda v tématu i zpracování – zavádějí nové formy, např. fejeton (J. Neruda), romaneto (J.

Arbes), žánrovou povídku – používají hovorovou řeč.

Vystoupením májovců začíná nová poobrozenecká epocha ve vývoji české literatury…

Vítězslav Hálek (1835 – 1874) – básník, prozaik, dramatik, novinář. Narodil se v Dolínku u Mělníka, rodiče se živili jako nájemníci hospod. Studoval na Akademickém gymnáziu (ředitelem V. K. Klicpera) jako Neruda, rodiče ho chtěli dát na kněze, on ale nechtěl, nedokončil vysokoškolské filozofické studium. Zanedlouho se rozhodl se stát spisovatelem, horlivě pracoval v různých oblastech kulturního života. V jeho tvorbě převládaly optimistické tóny a snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi. Jeho tvorba měla úspěch, protože odpovídala náladám a citům tehdejší doby. Psal do Národních listů, Květů, aktivní člen výboru Umělecké besedy. Finančně velmi dobře zajištěn (vzal si bohatou ženu Dorotku Horáčkovou – velká láska). Byl pohledný, vysoký, černovlasý, nosil bradku, velmi společenský, uměl se bavit, spokojený. Podnikl větší cesty po Tatrách a potom na východ přes Cařihrad do Malé Asie. Oceňován již za života, náhlá smrt, na pohřbu se ozvalo, že umírá největší český básník (básně byly spíše povídánky, vyprchaly bez hlubšího odkazu). 1894 – tzv. boje o Hálka – nastupující generace říká, že Neruda byl lepší.