Ota Pavel - smrt krásných srnců
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ota Pavel – smrt krásných srnců
Historický kontext:
Otu Pavla řadíme mezi Prozaiky po roce 1945, patřil mezi Autory oficiálně vydávané prózy (spisovatelé, jejíchž dílo bylo napsané nebo vydané i v období normalizace)
současníci:
LADISLAV FUKS (Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol, Myši Natálie Mooshabrové)
BOHUMIL HRABAL (Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále)
VLADIMÍR NEFF (Trampoty pana Humla)
VLADIMÍR KÖRNER (Údolí včel)
IVAN KLÍMA (Hodina ticha)
Politická situace
60. léta → počátek uvolňování roku 1956 – projevy Hrubína a Seiferta, kteří požadovali svobodu umělce
Literární rehabilitace – vydávána díla dříve zakázaných autorů, ale stále nemůže vyjít „Proč nejsem komunistou“ od Čapka
1968 - Pražské Jaro
Reakce na dílo – Sbírka původně obsahovala 8 povídek, ale kvůli kritickému pohledu na socialistické zemědělství byla cenzurou vyřazena povídka Prase nebude!
Ota Pavel / Popper 1930 - 1973
Ota Pavel se narodil ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala. Jeho otec, Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího.
Obecnou školu vychodil Ota Pavel ještě v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kde rodina žila v dědečkově domku
Tady se pod otcovým vlivem vytvářel vztah Oty Pavla k přírodě, k rybaření, ke sportu i k rodné zemi → miloval oblast Křivoklátska a Berounska → mělo to věčnou inspiraci pro jeho tvorbu
V roce 1943 nastoupili do transportu do Terezína oba Otovi bratři – Jiří a Hugo. Otec je následoval o dva roky později. Všichni tři zázrakem pobyt v koncentračních táborech přežili.
Po odchodu otce a obou bratrů do koncentračního tábora nastoupil Ota Pavel jako učeň do kladenských dolů.
Po 2. světové válce se celá rodina setkala a vrátila se do Prahy.
S pomocí rozhlasového zpravodaje A. Lustiga, přítele rodiny, dostal Ota Pavel místo ve zpravodajské a sportovní redakci Českého rozhlasu
Pomohlo mu i to, že sám byl aktivním sportovcem v hokejovém družstvu A.C. Sparta
V roce 1956 začal psát pro sportovní časopis Stadion a od roku 1957 se stal redaktorem armádního týdeníku Československý voják. V časopisu Stadion Otu Pavlovi vycházely zejména jeho první literární pokusy, a to především fejetony ze sportovního prostředí.
Jako sportovnímu reportérovi bylo Pavlovi umožněno vycestovávat z Československa. V roce 1962 například doprovázel fotbalisty pražské Dukly na zájezdu do New Yorku, který mu byl mimo jiné inspirací pro soubor povídek s názvem Dukla mezi mrakodrapy (1964). V roce 1964, na
Zimních olympijských hrách v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce. Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit