Renesance v evropské literatuře - maturita

03. – Renesance v evropské literatuře (příčiny, Itálie, Francie, Španělsko, Anglie)

14. – 16. století.

H i s t o r i c k o – s p o l e č e n s k é s o u v i s l o s t i :

a) zámořské objevy – Amerika, Vasco de Gama, Marco Polo, Fernando Magalhaẽs

b) technické objevy – knihtisk, kompas

c) přírodní a astronomické objevy – heliocentrismus

d) vědy o člověku – da Vinci

e) hospodářské a sociální změny – přechod od feudalismu ke kapitalismu, velký rozvoj měst, obchodu

P o j m y r e n e s a n c e a h u m a n i s m u s

Renesance – francouzsky renaissance, italsky rinascimento = obnovení, nový rozkvět. Je to kulturní epocha a umělecký směr usilující o myšlenkovou a formální obrodu antiky. Rozvíjí se souběžně s náboženskou reformací. Vzniká na přelomu 13. a 14. století v Itálii (Florencie – předchůdci), o století později Francie, Španělsko, od poloviny 16. století Anglie. Renesance se důrazně staví proti myšlení středověku, tzn. klade důraz lidské vědění, pozemské radosti, smyslnost, individualitu, harmonii.

Znaky renesanční literatury – odklon od dobrodružné, rytířské, náboženské tématiky. Tématem jsou naopak životní otázky člověka. Literatura je psána převážně v národních jazycích. Dochází obnovení antických literárních žánrů – epos, epigram, povídka, komedie, tragédie, satira. Vznikají rovněž žánry nové.

Humanismus – latinsky humanus = lidský. Jde o soustavu názorů, která zdůrazňuje hodnotu člověka a sílu jeho rozumu v poznávání okolního světa. V užším slova smyslu je to literární a vědecké hnutí, které studuje, kriticky hodnotí a napodobuje staré antické spisy. Zásada ad fontes (jít k pramenům) a ciceronská latina místo barbarské latiny středověké.

R e n e s a n c e v e v ý t v a r n é m u m ě n í a a r c h i t e k t u ř e

Architektura – přizpůsobení pozemskému životu (zámky, paláce, měšťanské domy), prvky – sgrafita, římsy, arkády, pilíře.

Filippo Brunelleschi – symbol renesance – kupole dómu ve Florencii, Donato Bramante & Rafael Santi – práce na chrámu sv. Petra v Římě, Michelangelo Buonarroti.

Malířství – Itálie – nalezení perspektivy, Sandro Botticelli – Zrození Venuše, Leonardo da Vinci – renesanční člověk, Rafael Santi – Sixtinská madona, Michelangelo Buonarroti – fresky v Sixtinské kapli

– Nizozemí – Hieronymus Bosch – Zahrada pozemských rozkoší, Pieter Brueghel

– Španělsko – El Greco

– Německo – Albrecht Dürer

Sochařství – Itálie – Donatello – socha Davida, Michelangelo Buonarroti – sochy David, Mojžíš, sousoší Pieta

P ř e d c h ů d c i r e n e s a n č n í h o m y š l e n í a c í t ě n í

I T Á L I E

Dante Alighieri (1265 – 1321) – básník, za protipapežské postoje vyhnán z Florencie, 20 let byl mimo město. Láska k Beatrici (předčasná smrt). Touha po rodné Florencii a sjednocení Itálie. Napsal duchovní epos Božská komedie – rozsáhlá básnická skladba, pokus o zobrazení problémů světa od biblických mýtů po autorovu přítomnost. Vrchol středověké literatury (dualismus těla a duše), ale už i renesanční rysy (láska k vlasti, obdiv k antice, touha po poznání, osobní prožitek lásky).