Romantismus v evropských literaturách - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
07. – Romantismus v evropských literaturách (charakteristika, historické pozadí, Německo, Francie, Anglie, Rusko, Polsko, USA)
Romantismus – odvozeno od románu – moderní slovesný útvar, v němž obraznost a citovost převládají nad rozumovostí, děj je umístěn do divoké až exotické přírody, vzdálených dob a krajů, má výjimečné hrdiny, projevují se prvky neskutečnosti, záhadnosti.
Znaky:
► zdůrazňuje sílu lidských citů, lásky
► iracionalita (nerozumovost)
► hlavním motivem romantických děl je konflikt mezi jedincem a společností (rozpor mezi snem a skutečností)
► přírodní tématika, exotická témata, obliba v minulosti
► lidová slovesnost
► zdůrazňuje svobodu tvorby, volnost verše i prózy
► obohacuje jazyk o lidovou mluvu, ale i o archaismy
► harmonie kontrastů
► romantismus je současně životní pocit a postoj ke společnosti
► klade důraz na národnost (otázka národní svobody)
► tvoří nové estetické hodnoty, např. pojem tzv. anglický park
► subjektivismus
Romantismus se projevil mimo literaturu také v architektuře, hudbě – Beethoven, Weber, Chopin, Schumann, malířství – Goya, Delacroix.
Stylizace (charakteristika) romantického hrdiny:
► splývá s autorem
► cítí se osamělý, protože mu nikdo nerozumí
► má tajemný (záhadný) původ
► hledá únik (v rozporu snu a skutečnosti) v protispolečenském gestu nebo násilném činu
► stává se revolucionářem
► miluje nešťastně, většinou je ideál zadaná žena → zklamání → nešťastný, tragický konec
► ve jménu lásky odmítá konvence (např. boří manželství), pokud je hrdinkou žena, konvence neporušuje
► trpí oslabenou vůlí, je znuděný životem (např. zbytečný člověk)
► hledá útěchu v přírodě
Romantické ideje se masově rozšířily zhruba v období napoleonských válek. Po období relativního klidu 18. století, kdy se řada sporů urovnala diplomatickou cestou (poslední velký celoevropský konflikt byla třicetiletá válka, jež skončila roku 1648; to ovšem neznamená, že by se 18. století vyhnuly válečné konflikty: např. válka o španělské dědictví či sedmiletá válka) byl celý kontinent zatažen nejprve do válek proti revoluční Francouzské republice a poté proti Napoleonovi Bonaparte.
Druhým důležitým bodem byla zvýšená vzdělanost měšťanů (např. v českých zemích byla dána školskými reformami Marie Terezie), jejich touha po vzdělávání, resp. po četbě (dědictví osvícenské touze po poznání), stejně jako jejich větší finanční síla způsobená počátkem liberalizace výroby a podnikání, způsobily, že buržoazie si mohla dovolit kupovat knihy, hudební nástroje či lístky do divadla. Od konce 18. století tak začíná i měšťanská společnost číst, provozovat hudbu či navštěvovat divadla. Jako reakce na emancipaci měšťanstva se aristokracie uzavřela vůči novým společenským vlivům a formám a v 19. století již nenalezneme téměř žádného šlechtického spisovatele či filozofa (zatímco do 18. století byly tyto domény typicky šlechtické a v 18. století začala buržoazie šlechtě konkurovat).