Romantismus v evropských literaturách - maturita

07. – Romantismus v evropských literaturách (charakteristika, historické pozadí, Německo, Francie, Anglie, Rusko, Polsko, USA)

Romantismus – odvozeno od románu – moderní slovesný útvar, v němž obraznost a citovost převládají nad rozumovostí, děj je umístěn do divoké až exotické přírody, vzdálených dob a krajů, má výjimečné hrdiny, projevují se prvky neskutečnosti, záhadnosti.

Znaky:

► zdůrazňuje sílu lidských citů, lásky

► iracionalita (nerozumovost)

► hlavním motivem romantických děl je konflikt mezi jedincem a společností (rozpor mezi snem a skutečností)

► přírodní tématika, exotická témata, obliba v minulosti

► lidová slovesnost

► zdůrazňuje svobodu tvorby, volnost verše i prózy

► obohacuje jazyk o lidovou mluvu, ale i o archaismy

► harmonie kontrastů

► romantismus je současně životní pocit a postoj ke společnosti

► klade důraz na národnost (otázka národní svobody)

► tvoří nové estetické hodnoty, např. pojem tzv. anglický park

► subjektivismus

Romantismus se projevil mimo literaturu také v architektuře, hudbě – Beethoven, Weber, Chopin, Schumann, malířství – Goya, Delacroix.

Stylizace (charakteristika) romantického hrdiny:

► splývá s autorem

► cítí se osamělý, protože mu nikdo nerozumí

► má tajemný (záhadný) původ

► hledá únik (v rozporu snu a skutečnosti) v protispolečenském gestu nebo násilném činu

► stává se revolucionářem

► miluje nešťastně, většinou je ideál zadaná žena → zklamání → nešťastný, tragický konec

► ve jménu lásky odmítá konvence (např. boří manželství), pokud je hrdinkou žena, konvence neporušuje

► trpí oslabenou vůlí, je znuděný životem (např. zbytečný člověk)

► hledá útěchu v přírodě

Romantické ideje se masově rozšířily zhruba v období napoleonských válek. Po období relativního klidu 18. století, kdy se řada sporů urovnala diplomatickou cestou (poslední velký celoevropský konflikt byla třicetiletá válka, jež skončila roku 1648; to ovšem neznamená, že by se 18. století vyhnuly válečné konflikty: např. válka o španělské dědictví či sedmiletá válka) byl celý kontinent zatažen nejprve do válek proti revoluční Francouzské republice a poté proti Napoleonovi Bonaparte.

Druhým důležitým bodem byla zvýšená vzdělanost měšťanů (např. v českých zemích byla dána školskými reformami Marie Terezie), jejich touha po vzdělávání, resp. po četbě (dědictví osvícenské touze po poznání), stejně jako jejich větší finanční síla způsobená počátkem liberalizace výroby a podnikání, způsobily, že buržoazie si mohla dovolit kupovat knihy, hudební nástroje či lístky do divadla. Od konce 18. století tak začíná i měšťanská společnost číst, provozovat hudbu či navštěvovat divadla. Jako reakce na emancipaci měšťanstva se aristokracie uzavřela vůči novým společenským vlivům a formám a v 19. století již nenalezneme téměř žádného šlechtického spisovatele či filozofa (zatímco do 18. století byly tyto domény typicky šlechtické a v 18. století začala buržoazie šlechtě konkurovat).