Tartuffe

2 Tartuffe (Le Tartuffe ou l'Imposteur*)

Období autorova života: Klasicismus (17. století)

Rozvíjí se zejména epická poezie a dramatická tvorba. 1680 byla založeno divadlo Comédie-Française. Dramata musí dodržovat trojjednotu (místo, čas a děj) a píší se v alexandrínských verších (dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami). Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje i absolutní moc vládce. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.

Typické pro klasicismus jsou literární salony, kde se literární díla předčítala i kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo. Právě tyto salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory. Vedle nich vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy.

Literární tvorba se dělila na dva proudy:

a) vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky

b) nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky

autoři tohoto období: Pierre Corneille (např. Cid), Jean de La Fontaine (Bajky), Carlo Goldoni (Sluha dvou pánů, Poprask na laguně), Johann Wolfgang von Goethe (Utrpení mladého Werthera, Faust, Král duchů)

O díle: ostře satirická veršovaná komedie o pěti jednáních spjatá s politickou situací Francie v polovině 17. století, vydáno 1664

Obsah: Děj Tartuffa se odehrává v Orgonově domě v Paříži v druhé polovině 17. století. Pan Orgon v kostele pozná a velmi si oblíbí napohled zbožného žebráka Tartuffa, kterého vezme k sobě bydlet. Tartuffe si omotá Orgona kolem prstu svými naoko vzletnými řečmi o bohu. Marně se celá rodina snaží Orgonovi vysvětlit, jaký je Tartuffe pokrytec a lhář. Orgon je slepý a hluchý. Spolu se svojí matkou paní Pernellovou fanaticky věří všemu, co jim Tartuffe napovídá. Vše vyvrcholí Orgonovým rozhodnutím provdat svoji jedinou dceru Marianu za Tartuffa. Je mu úplně jedno, že ji již přislíbil Valérovi, který ji miluje.. V té době vstupuje do hry Elmíra, žena Orgonova a snaží se Tartuffovi rozmluvit vdavky s Marianou. Tartuffe jí však padne k nohám a nestoudně jí vyzná lásku. Elmíra se nenechá vyvést z míry a Tartuffovi se vysměje. Celou tuto scénu sleduje z úkrytu Damis, kterému již míra trpělivosti přeteče a vtrhne na scénu. Křičí, že všechno poví otci a Tartuffa se konečně všichni zbaví. Elmíra se ho snaží trochu usměrnit, jenže Damis se nedá. V tuto chvíli přichází na scénu Orgon, který když uslyší svého syna obviňovat chudáčka a pana svatého Tartuffa ničemu nevěří a Damise vyhodí z domu. Aby si Tartuffa udobřil přepíše na něj celý svůj dům. Elmíra by nebyla Elmírou, kdyby nevěděla, jak z toho ven. Přemluví Orgona, aby se schoval pod stůl a poslouchal. Nechá si zavolat Tartuffa, a když se dostaví, začne ho svádět. Tartuffe si chvíli hraje na dotčeného z předchozího odmítnutí, ale čím dál více se rozpaluje. Za chvíli již chce, ten náš pan svatý po Elmíře důkaz lásky. To už je dost i na Orgona pod stolem. Vyletí, jako když ho píchne vosa, a Tartuffa vyhodí z domu. Jenomže zapomíná, že dům přepsal na Tartuffa, a že tedy by měl spíše Tartuffe vyhodit jeho. Navíc se ještě před časem Tartuffovi svěřil, že přechovává kazetu s listinami od svého, králem stíhaného, přítele. Tartuffe si pospíší ke králi žalovat. Ten však, protože je moudrý, pozná, co je Tartuffe zač, a nechá ho zatknout a Orgonovi vrací dům.