Vladař - Machiavelli

Machiavelli- Vladař

Druh a žánr:

politicko-historický traktát (dlouhé učené pojednání; nudný a rozvláčný spis nebo projev) , próza

Téma a motiv (myšlenka):

Rady pro Loreza Medicejského (jeho přítel a panovník Florencie), myšlenky, moc je těžší udržet než si ji získat, k udržení moci jde využívat jakékoliv morálky a právních norem, vše musí být podřízeno vůli, rozumu a praktické inteligenci, spořádaná a svobodná společnost, touha po sjednocené Itálii, autonomie národů, názorová svoboda a pluralita

Časoprostor:

Florencie, za vlády Lorenza Medicejského (16.století)

Kompozice:

Kniha je dělena do 26 kapitol, které jsou pozvolně navazující dalším tématem díky souvislostem (př. o druzích vojsk a žoldnéřích (12.kap), o pomocném, smíšeném a vlastním vojsku (13.), pjednává o formách vlád (od diktatury, tyranie ke svobodným republikám), státních uskupeních, vojenských záležitostech, vlastnostech panovníka atd.

Děj:

Děj není, učené pojednání o filozofické otázce, jednoznačně formulované rady, jak má postupovat panovník,

Vypravěč:

Sám autor- prahne po svobodné a sjednocené Itálii, je zevrubný a důkladný

Postavy:

Objevuje se mnoho postav- od velkolepých císařů až po neznámé kněží a dobyvatele. Machiavelli je používá pouze jako názorné příklady, aby zobrazil následky jejich chyb a jejich chování tzn. úspěch x neúspěch, dobré x špatné vlastnosti, dobré x špatné rozhodnutí

Jazyk:

Srozumitelný a přímý jazyk, jednoduchý- bez „uměleckých“ prvků, sám říká, že by si přál, aby jeho dílo vyniklo pouze a výhradně svým rozsahem a závažností zkoumaného tématu, jazykově neutrální,

Niccolló Machiavelli

• 2. Polovina 15. Století- 1. Čtvrtina 16. Století

• italský politik, filozof, diplomat, spisovatel, historik, vojenský teoretik

• Pocházel z notářské, ne příliš zámožné rodiny, jeho otec Bernardo byl právníkem, se svou ženou Bartolomeou měl kromě Niccola ještě syna Totta a dcery Primaveru a Ginevru.

• kdy padl Savonarolův režim. Po propuštění jeho přívrženců byl Machiavelli 19. června jmenován do funkce kancléře florentské republiky. Jako vyslanec Rady deseti byl Machiavelli čtyřikrát ve Francii, ve Švýcarsku a v Německu, plnil poslání i k papežskému dvoru Julia II. Potom ho Rada deseti jmenovala komisařem pro válku proti Pise. Když Florencie prohrála v bitvě proti Španělům u Prata, španělští protektoři dosadili k moci opět Medicejské. Ti v roce 1513 dali Machiavelliho kvůli podezření ze spiknutí proti nim zatknout, vyslýchat a mučit. Protože mu nebylo dokázáno, že by byl strůjcem politiky Rady deseti, ale jen jejím pěšákem, byl odsouzen pouze k vyhnanství za hradby města, s tím, že nesmí opustit území Florencie. Machiavelli žil na malém statku a věnoval se studiu literatury a vlastní literární činnosti. V období, kdy žil v politické nemilosti, napsal svá nejvýznamnější díla. Machiavelli se snažil získat přízeň Medicejských, v roce 1520 byl skutečně omilostněn, stal se jejich oficiálním dějepiscem a byl pověřen, aby napsal Florentské dějiny. Nedlouho potom, co se vrátil do Florencie, však vláda Medicejských padla a nová republikánská garnitura zbavila Machiavelliho úřadu. Machiavelli se ještě pokusil znovu získat místo sekretáře, neuspěl však. Po tomto odmítnutí těžce onemocněl, patrně na žaludeční vředy, a roce 1527 duševně zlomen zemřel.

• Zakladatel politologie Machiavellismus- politika bez ohledu na morálku (účel světí prostředky)