Vladislav Vančura

Vladislav Vančura

• Prozaik, dramatik, scénárista, režisér, 1. předseda Devětsilu

• * Háj u Opavy; protestantská rodina

• Povoláním lékař

• Poté se zabýval jen literaturou

• Aktivní člen KSČ; za kritiku vyloučen

• V čele Československé filmové spol.

• Za okupace v ilegálním odboji

• V době heydrichiády zatčen a popraven v Praze-Kobylisích

• Imaginativní próza

• Ve svém díle usiloval o umění nové obsahem i formou

• Výsledek – osobitý umělecký styl

• Znaky stylu:

  • Renesančně radostné pojetí života – důraz na pozemský život

  • Nekomplikované postavy – milovníci života

  • Jazyk současné prózy mu připadal nevýrazný – inspiroval se prózou renezanční, klasicistickou

  • Četl českou prózu 14.-16. stol. (ren. a klas.) → používal archaismy, knižní výrazy, spojuje je s obraty lidového jazyka a výrazy argotické

  • Větná stavba – vytváří složité větné konstrukce humanist. ČJ, tzv. periody

  • Kompozice:

    • Zdůrazňuje vypravěčský charakter románu – vypravěč většinou sám autor/některá z postav

    • Uplatňuje svůj os. postoj, názory

    • Často přerušuje proud vyprávění, obrací se na čtenáře, oslovuje ho, dovolává se jeho názoru

    • Podobně autor oslovuje i postavy, hodnotí jejich jednání

    • Autor chce, aby si čtenář neustále uvědomoval, že nesleduje skutečný život, ale něco uměle vytvořeného, a aby k dílu a ke skutečnosti v něm zaujímal hodnotící postoj

  • Vytváří konkrétní názorně-smyslové obrazy → v jeho prózách smysl pro detail → místy působí dojmem film. Scénáře

• Dílo:

  • Ve 20. letech:

    • Vliv proletářské literatury

    • Próza esteticky působivá, formálně neobvyklá, originální

    • Krátké, hravé, humorné, satirické i tragické povídkové soubory Amazonský proud a Dlouhý, Široký a Bystrozraký

    • Román Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého benešovského pekaře (baladicky laděný); poctivý, pracovitý dobrák, rozdával všem, kteří to potřebovali, zničen v nelidském a bezcitném světě sobectví; přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře (patetické výzvy)

    • Román (ale není román v pravém slova smyslu) Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem); postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen, vrah) → ironický závěr; je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina

    • Rozmarné léto

  • 30. léta

    • Baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikolášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využívá kontrastů (ponížení x hrdost, bída x naděje); kompoziční prostředky – narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny; zvláštní výstavba vět (humanistická perioda); záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví; zfilmováno 1967, režisér František Vláčil