Adaptace a deviace

Charakterizujte proces socializace, vysvětlete problematiku sociální adaptace a sociální deviace.

Socializace je komplexním celoživotním procesem, kterým si člověk osvojuje kulturu a formuje se jako sociální a individuální bytost. Jedná se o začleňování jedince do systému společenských vztahů postupné vytváření vazeb s jinými lidmi. Socializace je širší pojem než výchova, uskutečňuje se jednak výchovným působením, ale také vlivem prostředí.
V nejširším pojetí je procesem, kterým se jedinec stává schopným žít v příslušné společnosti.

Člověk se rodí jako biologická bytost a v průběhu svého vývoje se stává bytostí společenskou. Postupné včleňování člověka do společnosti a utváření jeho osobnosti probíhá neustálým kontaktem s přírodním a sociálním prostředím, prostřednictvím hry a práce. Cílem socializace je naučit se žít s druhými lidmi, efektivně s nimi kooperovat a komunikovat. Bez lidí by se člověk nemohl stát člověkem v pravém slova smyslu, neboť by nemohl existovat proces předávání vědomostí a zkušeností a příprava člověka na život a práci. Člověk si během života osvojuje poznatky společnosti, normy, zvyky, získává sociální dovednosti, návyky
a postoje. Souběžně s procesem socializace se rozvíjí i řada potřeb, např. potřeba autonomie (samostatnosti) a perspektivní orientace na krátkodobé i dlouhodobé cíle. Patří sem také identifikace s určitou profesí.

Shrneme-li znaky procesu socializace, pak můžeme konstatovat, že proces socializace je celoživotní (vzniká narozením a končí smrtí), oboustranný (je interakcí mezi prostředím a člověkem), hodnotově normativní (jeho součástí je osvojování a utváření vlastních hodnot a učení se normám), plánovitý (např. vzdělávání, výchova v rodině), ale i nahodilý (mj. prostřednictvím každodenních aktivit).

Hlavním činitelem procesu socializace člověka a lidské interakce je prostředí, ve kterém žije. Toto prostředí působí na člověka a člověk sám toto prostředí také ovlivňuje a vytváří. Socializace se uskutečňuje ve společenských a mezilidských vztazích, vzájemným působením osob, skupin, institucí. Probíhá nejprve v rodině. Rodina předává základní model sociální interakce a komunikace v malé sociální skupině, potom v jiných sociálních skupinách, jako jsou např. škola, vrstevnické skupiny.

Rozdělení prostředí:

• věcné (vnímáme 5 smysly – estetičnost, čistota, praktičnost, pohodlnost…)

• organizační (režim dne, časový harmonogram, rozvrh hodin, výběr priorit, organizace času a činnosti)

• sociální (organizace lidí – povinnosti, role, kompetence. Vztahy mezi lidmi, psychosociální a komunikační dovednosti)

Sociální adaptace:

• Interakční proces odehrávající se mezi subjektem adaptace (jedinec, sociální útvar)
  a sociálním prostředím, kterým se subjekt adaptace vyrovnává s novými nebo změněnými faktory sociálního prostředí, a do tohoto prostředí se začleňuje. Jedinec nebo skupina upravuje své chování tak, aby zapadl do změněného kulturního či sociálního prostředí.