Zákoné zastoupení, Zastoupení a opatrovnictví - Pojem, normy, charakteristika, plná moc a její náležitosti, zastoupení manželů

Zastoupení a opatrovnictví:

(Pojem, normy, charakteristika, plná moc a její náležitosti, zastoupení manželů).

Zastoupení a opatrovnictví

Zastoupení:

Nesoulad mezi občanskoprávní subjektivitou na jedné straně a mezi způsobilostí nabývat vlastními úkony práv a zavazovat se k povinnostem a na straně druhé je právně řešen institutem.

• Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

Druhy zastoupení:

1. Zákonné zastoupení:

• Přímo ze zákona - vzniká ve 2 případech:

1. U nezletilých osob přímo ze zákona. Ve smyslu zákona o rodině jsou to rodiče nezletilého, nebo soudem ustanovený opatrovník.

2. Zřízené rozhodnutím státního orgánu.

1. Smluvní zastoupení:

• Na základě plné moci - zmocnění - zástupcem nemůže být ten, jehož zájmy jsou
  v rozporu se zájmy zastoupeného.

Zastoupení na základě plné moci:

• Vzniká uzavřením dohody o zastoupení.

• Poněvadž dohodou jsou vázány pouze smluvní strany, je nutno aby existence zastoupení byla prokázána vůči třetím osobám, průkazem zastoupení kterým je plná moc.

• V plné moci musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

Dělíme:

• Speciální PM (pouze k jednomu či několika úkonům).

• Generální PM (ke všem úkonům, které by mohl vykonat sám zmocnitel).

Zmocnitel i zmocněnec může být FO i PO.

Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc i jiné osobě = substituce, je-li k tomu výslovně oprávněn. Z právních úkonů substituta je zavázán přímo zmocnitel, Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně, a jestliže není jinak určeno, musí jednat všichni společně.

Zánik plné moci:

• Odvoláním plné moci zmocnitelem.

• Výpovědí plné moci zmocněncem.

• Smrtí zmocněnce nebo zmocnitele.

• Provedením úkonu, na který nebo, které byla plní moc omezena.

Zastoupení manželů:

• Uzavřením manželství vzniká manželům řada práv a povinnost.

• Mezi jejich práva patří i zastupovat se v běžných záležitostech týkajících se jak rodiny, tak i druhého manžela - nad rámec běžných záležitostí je třeba souhlasu obou.

Opatrovnictví:

Opatrovníka, člověku jmenuje soud, je-li to potřebné k ochraně zájmu opatrovance, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem.

Osobě:

• omezené ve svéprávnosti,

• neznámého pobytu,

• neznámé, zúčastněné na určitém právním jednání,

• které zdravotní stav působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv.

Při jmenování opatrovníka soud bere na zřetel názor opatrovance. Opatrovníkem tedy může být osoba, kterou opatrovanec sám navrhne, nebo příbuzný, jenž má dlouhodobý a vážný zájem o opatrovance. Nelze-li opatrovníkem stanovit žádnou z výše uvedených osob, ustanoví soud veřejného opatrovníka, kterým nejčastěji bývá obec. V rozhodnutí soudu se také stanoví rozsah práv a povinností opatrovníka.

Opatrovník nesmí právně jednat za zastoupeného v těchto oblastech: