Charakterizujte problematiku komunikace-interakce a komunikace, druhy a ucinky komunikace

9. Charakterizujte problematiku komunikace: interakce a komunikace, druhy a účinky komunikace

INTERAKCE A KOMUNIKACE

Náš přímý sociální styk, od něhož se odvíjí veškeré naše vnitřní sociální cítění, veškerý náš vnitřní sociální svět se odehrává v interakcích a komunikacích. Interakce a komunikace jsou tedy základním způsobem uskutečňování naší mezilidské vzájemnosti, naší sociálnosti.

INTERAKCE = reagování lidí na sebe navzájem, probíhající kdykoliv se s někým setkáme, navzájem se nějak zaznamenáme a dáváme to najevo.

KOMUNIKACE = sdělování informací, podávání zpráv.

a) oboustranná (dvousměrná): např. když se dva vědci snaží předložit - každý ze své názorové pozice - co nejvíce informací, aby bylo možno rozhodnout, kde je pravda a jak postupovat. Komunikace se tak víceméně přibližuje interakci.

b) jednosměrná: např. když autor píše učebnici, podává informace čtenářům, aniž by je momentálně znal. Čtenáři nemají možnost průběžně do vzniku sdělování zasahovat.

c) masová: případy komunikování zpráv a pořadů televizí, rozhlasem a tiskem.

Jinak je tomu při veřejné přednášce. Přednášející může zaznamenávat, jak publikum reaguje. Tím vstupuje do jednosměrné komunikace míra interaktivnosti. Podobně ale také do interakce vstupuje komunikativnost.

Člověk je bytostí komunikující - bytostí, která nějaká sdělení a informace ustavičně vysílá a současně také nějaká sdělení a informace ustavičně vyžaduje a přijímá. Sdělujeme nejen věcné informace, ale také touhy a prosby, naděje a zmatky, sympatie a averze. Činíme tak slovy, gesty, mimikou, smíchem, pláčem a dokonce i poklesky.

Interakce a komunikace se vzájemně prostupují - interaktivní komunikace.

DRUHY KOMUNIKACE

Komunikaci můžeme rozdělit do několika druhů podle toho, jaké významné a nápadné znaky v nich převládají. Existuje několik možných kritérií takového rozdělení:

1) KOMUNIKACE VERBÁLNÍ A NEVERBÁLNÍ

Můžeme komunikovat pomocí slov, tedy řečí, pak jde o komunikaci slovní (verbální). Nebo používáme neslovních, neřečových poznatků, pak jde o komunikaci neverbální. V životě jsou zastoupeny oba dva prostředky, obvykle jeden z nich převládá, je určující. Neverbálními prostředky sdělujeme převážně city a postoje (sympatie, dojetí, rozladění, úzkost, strach). Zdůrazňujeme jimi to, co říkáme slovy, ale vyjadřujeme jimi i opak toho, co říkáme slovy. Slovními prostředky oproti tomu argumentujeme, interpretujeme, dotazujeme se a odpovídáme. Český psycholog J. Křivohlavý uvádí následující prostředky neverbální komunikace: mimika, tělesné přiblížení se či oddálení, fyzický postoj, přímý dotek, gestikulace, pohledy, úprava zevnějšku. Mezi neverbální komunikace počítáme i aspekty řeči, které se nevážou svým významem na slovo - paralingvistické znaky = melodie a modulace řeči, důrazy, pomlky, přeříkávání se, rychlost a plynulost řeči.