Otázka č. 14

14. Charakter

• souhrn psychických vlastností osobnosti (projevují se v mravní stránce jejího chování a jednání)

• morální profil člověka, složka osobnosti, představuje celý komplex vlastností člověka.

• souhrn všech mravních vlastností člověka (záporných, kladných)

• formuje se převážně působením výchovy a dalších složek vlivů (velký vliv na dítě má rodina a to především vzor rodičů). Dítě se z každodenních situací učí, jak se za daných okolností správně chovat. Tyto vzorce chování si potom pamatuje a podle nich se chová v pozdějším věku a v dospělosti (například se učí od rodičů kladnému vztahu k práci, učí se vážit si práce druhých lidí a žádnou práci nepodceňovat)

• jednotlivé složky charakteru jsou navzájem spjaty

• charakter je řídící složkou osobnosti; zajišťuje nejvyšší kontrolu a regulaci v jednání člověka

• člověk s kladným charakterem jedná podle určitých zásad a norem (takového člověka si ceníme v soukromém i pracovním životě, je oblíbený a pro ostatní se může stát vzorem)

Základní charakterové vlastnosti

• Vztah k lidem - kladný vztah = ochota pomáhat druhým, spolupracovat s nimi, brát na ně ohled; záporný vztah = sobectví, bezohlednost, agrese, pomlouvání, podezíravost; vztah k lidem zahrnuje také vztah ke kolektivu (k rodině, ke spolužákům, ke spolupracovníkům); porozumění druhým nazýváme empatií (měla by patřit k základním dovednostem zdravotníků)

• Vytrvalost- vlastnost vůle, je nutná k překonávání překážek v životě; vytrvalý člověk má šanci na větší úspěch než člověk, který předem všechno vzdává a u ničeho nevydrží; člověk se slabou vůlí často mění koníčky a někdy i zaměstnání a při sebemenším neúspěchu práci vzdává.

• Odolnost k zátěži - umožňuje člověku zvládnout obtíže (v učení, v práci, v osobních vztazích i třeba při přírodních katastrofách); člověk s nízkou odolností (labilní jedinec) snadno v takových situacích selhává.

• Sebehodnocení - vztah k sobě, sebepojetí, obraz sebe samého; může být vysoké (přeceňování, pouštění se do věcí, které není schopen zvládnout, riskování, hazardování třeba se zdravím nebo s penězi), nízké (podceňuje se, neodvažuje si vytyčit žádný cíl, bývá nejistý, trpí trémou a strachem); u mladistvých - často kolísavé sebevědomí, střídá se přeceňování a podceňování (velkou roli hraje parta vrstevníků); ideální je zdravé sebevědomí (jedinec si klade přiměřené cíle, chová se přirozeně, nepodceňuje se a ani se před ostatními nevyvyšuje)

• Svědomí-složka osobnosti, hodnotí a řídí naše chování; vyvíjí se od raného dětství převzetím, zvnitřněním požadavků a norem společnosti; člověk svědomitý (plní si své úkoly a povinnosti) nebo naopak nesvědomitý (lajdácký, úkoly neplní a není na něj spolehnutí); nedostatek odpovědnosti se může projevit v zaměstnání v nedodržování norem, pravidel nebo postupů, v nerespektování řádů a autorit.