Otázka č. 2

2.téma

Výzkumné psychologické metody

V psychologii se používají různé výzkumné metody a techniky. Jejich volba při konkrétním výzkumu záleží na cíli výzkumu a charakteru zkoumaných psychologických jevů, K nejčastěji používaným psychologickým metodám technikám patří: rozhovor, pozorování, dotazník, experiment, testové metody, studium lidské činnosti.

1.POZOROVÁNÍ

Často používanou psychologickou metodou je pozorování (extraspekce), kterým se zjišťují a podrobně zaznamenávají )i různými přístroji, např. filmovou kamerou) vnější projevy chování člověka v přirozených i speciálně upravených situacích a na základě toho se charakterizuje jeho chování a usuzuje se na jeho prožívání.

Pozorujeme:

• celkové chování pacienta

• gestikulaci pacienta

• mimiku pacienta

• způsob,jak pacient hovoří

• způsob jak se pacient pohybuje

• jak pacient reaguje na podněty

Při pozorování hraje velkou úlohu:

• všímavost

• trpělivost

• přesnost

• zodpovědnost

Zdravotničtí pracovníci využívají pozorování jako nezbytnou součást své práce.

Pozorování musí být:

• cílevědomé

• plánovité

• systematické

• jeho výsledky se musí přesně zaznamenávat

Zdrojem psychologických poznatků je také sebepozorování (introspekce) – pozorování vlastních vnitřních duševních jevů. Člověk cítí hlad, strach, úzkost, vzpomíná si na minulé zážitky apod. To vše si uvědomuje na základě sebepozorování. Lékař a sestra jsou do značné míry závislí na tom, co nemocný vypovídá o svých pocitech.

2.ROZHOVOR

Mnoho psychologických poznatků (např. o postoji, prožívání, názorech, citových stavech, zálibách, o dosavadním životě apod.) se získává metodou kontrolovaného rozhovoru (interview).

Příkladem rozhovoru je zjišťování anamnézy nemocného Při uplatnění rozhovoru ve zdravotnické praxi je třeba:

• seznámit se především se jménem pacienta

• získat si pacientovu důvěru

• dobře si promyslet otázky, které klademe

• srozumitelně formulovat otázky

• mluvit pomalu

• mluvit přiměřeně nahlas

• vhodně reagovat na pacientovi odpovědi

Při rozhovoru se dbá nejen přesného vymezení obsahu rozhovoru, přípravy a stylizace otázek, ale důležité je také vytvoření ovzduší vzájemné důvěry mezi zkoumanou osobou a psychologem, aby se zajistila upřímnost a pravdivost odpovědí. Průběh rozhovoru se přesně zaznamenává.

3.DOTAZNÍK

Takzvaná dotazníková metoda se zpravidla používá tehdy, jestliže se určitý jev zkoumá v širším měřítku u více osob. Dotazník tvoří předem připravené a stylizované otázky (aby je bylo možné jasně, jednoznačně pochopit) týkající se nějakého psychologického jevu (např. politických postojů, povahových vlastností aj.), na něž zkoumané osoby odpovídají písemně. Odpovědi se zpracovávají statisticky. Kladem této metody je že se tak dá získat najednou (za krátký čas) velké množství materiálu (tj. od mnoha osob).