Syndrom vyhoření, význam duševní hygieny
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
M.O. 16 Syndrom vyhoření, význam duševní hygieny
- SYNDROM VYHOŘENÍ
●
Syndrom vyhoření se týká zejména oblasti práce a je typické citovým a mentálním
vyčerpáním.
●
Syndrom vyhoření (angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1974 v USA ( je zde uznáván
jako nemoc z povolání).
○
Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi
a závislost na jejich hodnocení. Vyhoření postihuje lidi z pomáhajících profesí,
nejčastěji pak lékaře, zdravotní sestry, učitele, psychology, sociální pracovníky,
manažery, policisty, programátory,architekty atp.
○
Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální.
○
Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a
„opotřebení“ a často i celková únava.
○
Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu.
●
Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní
činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního
okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a
závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností
a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese.
●
Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi
ideály a skutečností.
- PROJEVY = patří jsem celá skupina různých problémů
●
únava a pokles výkonu
●
deprese a úzkosti
●
poruchy paměti a soustředění
●
poruchy spánku
●
tělesné potíže (trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém, …)