3.b) Myšlení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
3.b) Myšlení
Myšlení
- základní proces rozumového poznání, slouží k poznání toho, co není přímo poznatelné smysly
- myslet znamená především uvědomovat si vztahy mezi předměty a ději reálného světa, pro které máme slovní označení
- výsledkem myšlení je nový poznatek
- poznání zprostředkované, které je založené na chápání vztahů a souvislostí (jsme v místnosti, kde jsou otevřená okna a je nám zima => zavřeme je)
- poznání pomocí myšlení uskutečňujeme zejména v situacích, které nazýváme problémové situace, u kterých nemáme naučený jejich způsob řešení
- myšlenkové operace = postupy v myšlení (myšlení se skládá z několika postupů navazujících na sebe)
Základní druhy
a) Analýza = rozbor, rozkládání celku na jednotlivé části malé děti provádějí praktickou analýzu – hračku rozeberou na části).
b) Syntéza = skládání, z jednotlivých částí skládáme celek (Č1 + Č2 + Č3 + Č4 = CELEK), starší děti provádějí praktickou syntézu (lego, puzzle).
c) Homparace = srovnávání, stanovení shod mezi předměty, lidmi (P1 = P2 – shoda), (P1 + P2 – odlišnost). Srovnávací hledisko – větší kus čokolády X menší kus. Analýza, denní užití.
d) Klasifikace = třídění, rozdělování do skupin podle společné vlastnosti. Třídící hledisko je podle pohlaví, bydliště, prospěchu. Denní užití.
e) Generalizace = zobecňování. Co mají lidé společného, přestože se v jiném liší. Abstrakce = konkretizace => konkrétní věci na něčem, odhlížení od nepodstatných věcí a soustředění na podstatné.
Formy myšlení
1. Pojem – zabývá se jím jazykověda. Od slovesa pojmenovat. Jedno slovo nám stačí k vyjádření pojmu, něco označit slovem.
- Slovní označení společných a podstatných vlastností určité kategorie (předmětů, jevů, osob).
- Pojem se dělí na obsah (definice pojmů, co to je?) a rozsah.
2. Soud – forma myšlení, kde vyjadřujeme vztah mezi dvěma a více pojmy.
- např. kůň (subjekt) je zvíře (predikát).
- Soudy jsou pravdivé a nepravdivé nebo kategorické (tvrzení vždy platí) a hypotetické (domněnky).
3. Úsudek – tvoří jej soudy, jsou složitější. Vyvození závěru z 2 a více soudů – premisy – to jsou soudy, ze kterých vyvozujeme úsudek, závěr.
induktivní = od jednotlivých příkladů vyvodíme poučku, závěr (jahoda, pomeranč, jablko obsahují vitamin C => ovoce obsahuje vitamin C).
deduktivní = od obecné poučky aplikujeme na konkrétní příklad (celá rodina Novákových byla v divadle, Jan je členem rodiny Novákových => byl také v divadle).
analogické = setkáváme se s tímto úsudkem hlavně u dětí (dítě vidí, že při zalévání květina vyroste, tak vyběhne na déšť => myslí si, že také vyroste). Analogie = podobnost.
Druhy myšlení podle složitosti
Praktické = nejjednodušší, jsou ho schopni i vyšší druhy živočichů.