Člověk a společnost

Člověk a společnost

Proces, při kterém toto začleňování do společnosti jedince probíhá, se nazývá socializace (z lat. socialis=společný). Probíhá-li socializace úspěšně, jedinec má v sobě zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i sociální role svého společenského a kulturního života.

-Socializaci můžeme členit do 3 základních skupin:

1) Primární socializace

- probíhá v rodině a končí s uzavřenou individualizací jednotlivce.

- mohou se během života ještě změnit.

-Trvá do třetího roku života.

2) Sekundární socializace

- připravuje jednotlivce na jeho roli ve společnosti a probíhá zejména v rodině, v škole a v kontaktu s vrstevníky.

- Probíhá zhruba od třetího roku života.

3) Terciární socializace

- uskutečňuje se v dospělosti a označuje přejímání, které jedinec neustále uskutečňuje v interakci se svým sociálním okolím.

SPOLEČENSKÁ SKUPINA

je sociologický pojem označující sociální útvar, o němž platí:

• je tvořen dvěma nebo více osobami, hrajícími vzájemně se doplňující a podmiňující role

• skládá se z částí, které mají strukturální či funkční význam, což je odděluje od samotných jedinců

• členy skupiny spojuje vzájemná komunikace, normy, vzájemná očekávání a společně vykonávaná činnost

-Skupiny můžeme rozdělovat například podle:

1) Velikosti (malé, velké)

• Malé: nejčastěji celky od 3 do 30-50 účastníků. Jedná se spíše o pracovní skupiny, které mají určité společné cíle, společné teritorium, vzájemnou znalost, přímou komunikaci, jsou organizované a mají vedoucí osobu. (Pracovní tým)

• Velké : neumožňují vzhledem k vlastní velikosti vzájemnou znalost svých členů. Jedná se např. o obyvatele města, národa či příznivce občanského hnutí.

2) Míry osobního začlenění do skupiny (primární, sekundární)

• Jedince v primární skupině poutají s ostatními členy silné citové závazky . Primární skupina je založena na bezprostředních interakcích svých členů, důvěrnosti, sociální soudržnosti a předpokládá se, že primární skupiny proto nejsou příliš veliké. (kamarádi)

• V sekundární skupině je motivem členství užitečnost při dosahování osobních či společných cílů. Jedinec není v této skupině citově zaangažován, většinou nevznikají osobní vztahy, trvání skupiny je závislé na časovém omezení účelu, funkce a výkonu, pro které skupina vznikla. (skupina na táboře)

3) Míry zvnějšnění (formální, neformální; organizované, neorganizované)

• Ve formálních skupinách jsou pravidla a nařízení oficiálně předepsaná a dohlíží se na jejich striktní dodržování. Při porušení nařízení je možnost skupinu, prostřednictvím autority oprávněně sankciovat. (pracovní tým)

• V neformální skupině nejsou pravidla a normy vyjádřeny. Neformální skupina nevzniká za účelem výkonu či pracovního cíle, ale na základě společných zájmů či vzájemných sympatií. (kroužek)