Druhy chování

František Klimeš, B2S

4.1.2005

Druhy chování

Psychologie se stala empirickou vědou (zakládá na zkušenosti), která zkoumá chování a prožívání a vnitřní podmínky z nichž chování a prožívání vychází

Chování = souhrn vnějších projevů člověka; aktivity, které mohou být pozorovány jinou osobou nebo zachyceny měřícími přístroji. Je veškerá psychická a fyzická činnost člověka. Je to souhrn vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu. Chování je taková aktivita jedince, kterou může zaznamenat jiná osoba a jíž jednotlivec působí na své okolí

Druhy chování:

• instinktivní (je chování vrozené, geneticky podmíněné jako reakce na určitý podnět)

• návykové

• rozumové

První, kdo na přelomu 19. a 20. století vyslovil domněnku, že chování člověka do značné míry prostřednictvím podvědomí ovlivňuje též jakési nevědomí, jež je součástí osobnosti každého člověka, a nelze ho vlastní vůlí přímo ovlivňovat, byl žid původem z Moravy žijící většinu života ve Vídni Sigmund Freud.

Chování = Chování živočichů, ale také člověka je výsledkem reflexních dějů. Jsou to jednak vrozené reakce, podmíněné dědičností - nižší nervová činnost, jednak získané postupy, které se vytvářejí během individuálního života jedince - vyšší nervová soustava. Nejjednodušší formou vrozené, tedy nižší nervové činnosti, jsou nepodmíněné reflexy. Jsou to vrozené reakce nervové soustavy na určité smyslové podněty, např. chuťové podněty vyvolávají slinění, dráždění rohovky - mrknutí. Složité vrozené reakce organismu nazýváme instinktivní chování - instinkt. Základní a nejsilnější jsou potravové, obranné, pohlavní a rodičovské instinkty. Zvláštní formou vrozené reakce organismu, kdy určitý způsob chování provází změna tělesné aktivity, jsou emoce

Důsledek protizákonného chování: správní a právní sankce (pokuta, vězení, trest)

Zdroj: www.XXX.XX/zsv_papir1.doc

www.XXX.XX/to je definice.htm

www.XXX.XX/psyc05.htm

www.XXX.XX/ka33.htm