Inteligence

Inteligence

Definovat tak složité lidské vlastnosti, jakou je lidská inteligence, nemůže být nikdy úplně přesná, podle :

W. Sterna: Je inteligence všeobecná schopnost individua vědomě orientovat vlastní myšlení na nové požadavky, je to všeobecná duchovní schopnost přizpůsobit se novým životním úkolům a podmínkám. D. Wechsler: Je inteligence vnitřně členitá a zároveň globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a efektivně se vyrovnávat se svým okolím. J. P. Guilford: Je inteligence schopnost zpracovávat informace. Informacemi je třeba chápat všechny dojmy, které člověk vnímá.

Modely inteligence

Inteligence je velice členitá lidská schopnost, která v sobě zahrnuje mnoho různých, možná i rozporuplných rysů. O vyjádření její struktury se snažilo již mnoho badatelů. Nejjednodušší model navrhl Charles Spearman (1927). Podle něho existuje obecná rozumová schopnost, kterou označil jako g. Prakticky to znamená, že dokázali někdo řešit určitý okruh problémů, dokáže také zároveň řešit i problémy jiného typu. Při testování inteligence se vychází z jednoho všeobecného testu a jeho výsledku v hodnotě inteligenčního kvocientu .K tomuto účelu se nejčastěji používají např. Ravenovy matice . Experimentálně bylo potvrzeno, že úspěšní řešitelé toho testu jsou rovněž úspěšní v testech zaměřených na speciální schopnosti např. verbální, numerické, paměťové apod.

Pravým opakem této teorie je struktura podle J.P. Guilforda (1967), který předpokládá trojrozměrný model inteligence. Jednotlivými rozměry jsou mentální operace, obsah a produkty mentální činnosti:

Mentální operace Obsah Produkty Hodnocení Obrazový Prvky Odvození Symbolický Třídy Kreativita Sémantický Vztahy Paměť Chování Systémy Poznání Transformace Implikace

Vzájemnou kombinací těchto faktorů dostaneme 120 (5x4x6) složek inteligence. Vyjádření inteligence hodnotou IQ je možné na základě 120 faktorů . Tento model je kritiky označován jen jako „čistě logický model“, kde nezávislost jednotlivých faktorů je jen zdánlivá.

Podobnou, ale jednodušší strukturu inteligence, navrhl i H.J. Eysenck, který vychází z řešení IQ testů:

Mentální operace Druhy testovaných úloh Kvalita Vnímání Verbální Výkonnost Paměť Numerické Rychlost Vyvozování Prostorové

R. B. Catell předpokládal, že Searmanův faktor všeobecné inteligence g lze dále rozdělit na fluidní a krystalickou inteligenci. Fluidní inteligencí označil potenciální schopnost učit se a řešit problémy a krystalickou inteligencí schopnost, která je odvozena od předcházejících zkušeností.

Měření inteligence

Měření inteligence je fenoménem, který se objevuje již v 19. století. Původní metody měření velikosti mozku byly ve 20. století nahrazeny důmyslnějšími testy pro měření mentálních schopností.