Čtení děl české literatury 20. století II - zápis 6

OBDOBÍ NORMALIZACE

• politický předěl, politický život se vrací k inspiraci 50. let

• předěl z hlediska mluvení o tom, co znamenala 60. léta

• brožura Poučení z krizového vývoje:

  • klíčový slovník

  • ideologicky rozvrstvená společnost na „my“ = komunisti a „oni“ = zrádci, agenti, není zde meziprostor, ve kterém by každý mohl být nějaký

• velmi adresné („Vaculík a Černý nás uvedli do krize“) – v tomto černém seznamu se může objevit prakticky kdokoliv

• očista (členové strany prochází prověrkami, zda jsou „způsobilí“) – musí odvolat, že je okupace křivda a prohlašovat, že je to „bratrská pomoc“

• 60. léta plná krize a chaosu

• trezorové filmy, čištění antikvariátů, knihkupectví, knihoven (škodlivé knihy se ničí nebo schovávají do fondů)

• vyprázdnění prostoru 60. let (vyčistili emigrované autory) = diskontinuita (Škvorecký, Lustig odchází hned, Kundera až 1974, řada autorů ale odchází až v 70. nebo 80. letech)

• odstraňují ale i domácí literaturu od zakázaných autorů (celkem jich je asi 260)

• čistky jsou velmi důsledné, zakázaní jsou i jen překladatelé (např. Škvorecký)

• někteří (Fuks) píšou dál, ale zcela jinak než doposud (pozitivní obrázky o tom, jak je člověk konstruován

  • Křišťálový pantoflíček (o Juliu Fučíkovi)

  • novela Pasáček z doliny

  • Páral – ironizuje stereotypizované životy dělníků

  • Milenci a vrazi; Veletrh splněných přání

  • Mladý muž a bílá velryba (chemik zapálený do své práce)

• předělávání vlastní poetiky je výrazné hlavně u Hrabala (díla připravena k vydání: Poupata – zničena) – zakázán, do té doby měl výsadní pozici, byl velmi oblíbený

  • vzniká Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota

  • píše bez ohledu na to, aby to prošlo (vynucená možnost psát do šuplíku)

  • má nutkání publikovat, vydává sebekritický rozhovor, kde na sebe bere vinu, přestože žádnou nenese (stál mimo politiku), je kajícný, omlouvá se, je vděčný, že mu komunismus dává druhou šanci

  • je odměněn tím, že „něco“ může publikovat: Slavnosti sněženek, Postřižiny – tyto prózy (masově kupovány) jsou výrazně přepisovány režisérem Jiřím Menzelem (Oscar za Ostře sledované vlaky)

  • 1973 film o stavitelích metra (byla otevřena první linka – komunisticky červená C)

  • Menzel adaptuje příběhy a točí je jako filmy, udělá z nich ještě větší klišé (v jádru všichni dobří – idealizace a harmonizace, která u Hrabala není)

  • Hrabal ukazuje temnou stránku – ukazuje v nás i to špatné

  • Menzel přeinterpretuje v jiné vyznění (filmy jsou ale oblíbenější než knihy)

• literatura ztrácí dech, ustupuje módním médiím (tradičně film, který získává prestiž – ale i ten postupně ztrácí svou pozici – nový žánr televizní seriál)

• televize do normalizace dobře zapadá (do kina musíme ven, mohlo by dojít k nebezpečné interakci, u televize jsme izolováni)