úvod do hudební estetiky - Staňková

Je v dnešní době více nonartificiální hudby než artificiální?

Dříve vznikala hudba, která měla vyšší cíle, hudba artificiální. Je tomu tak i dnes? Řekla bych, že ne. Rozdíl mezi tehdejší hudbou a hudbou dneška je velký.

Dříve se skladatelé nepředháněli v tom, kdo napíše lepší skladbu. Skládali pro radost nebo v hudbě popisovali své pocity. Psali skladby pro různé společenské události. Nepotřebovali se předhánět v tom, kdo bude na nejvyšších žebříčkách “hitparády“. Skládání hudby tvořil jejich život.

Vezměme si například W.A.Mozarta. Mozart byl nadaný hudebník již od malička, a i když byl jako malý využíván svým otcem, jenom proto, aby vydělával peníze, stejně se své hudbě věnoval rád. Psal proto, že ho hudba bavila a chtěl se jí věnovat. Proto se stala jeho obživou, i když občas jeho skladby nebyly kladně hodnoceny. Můžeme říci, že jeho hudba byla oceněna veřejností až poté, co zemřel. I přesto všechno, co si Mozart zažil, psal hudbu kvalitní a velice výjimečnou.

Jak můžeme poznat kvalitní hudbu? Jednoduše. Letos je to 260 let, co se Mozart narodil a stále se jeho hudba poslouchá a myslím si, že je velmi oblíbená a často používaná ve školách jako ukázka, nebo se používá jako podklad k nějakému filmu či nějaké události. Jeho hudba je kvalitní, každý z nás si v hudbě najde vlastní děj, nebo činnost, kterou u jeho hudby provádí, ať už je to učení, ruční práce nebo vaření. Myslím si, že jeho hudbu si zamilují i ti, kteří nejsou zastánci vážné hudby. Kdyby jeho hudba nebyla artificiální, jistě bychom si na ni dnes již nevzpomněli a nevěděli bychom, kdo to vlastně Wolfgang Amadeus Mozart je.

Na rozdíl od Mozarta a ostatních skladatelů dřívější doby, je dnes hudba brána úplně jinak. Dnes se autoři předhánějí v tom, kdo napíše lepší “song“ a jak dlouho se bude jeho skladba hrát. V dnešní době se autoři věnují vážné hudbě jen v málo případech. Věnují se spíše hudbě populární, protože vážnou hudbu poslouchá jen málo z našich vrstevníků a mladších generací. Když se nad tím zamyslím, z mých spolužáků na střední škole poslouchali vážnou hudbu (dobrovolně) jen tři ze třiceti studentů, což mi na jednu stranu přijde velice smutné, ale na druhou stranu to chápu, protože i mě nudilo sedět doma a poslouchat vážnou hudbu. Nic mi nedávala, potřebovala jsem se vytancovat a vyzpívat, abych měla hezčí den.

I dnes si pouštím daleko častěji hudbu populární než hudbu klasickou, ale pak jsou dny, kdy neposlouchám nic jiného, než klasické skladby, které se mi líbí, popřípadě objevuji skladby nové. Postupem času jsem zjistila, jak se dá klasická hudba vychutnat, a že není tak nudná, jak jsem si dříve myslela. Možná, že toto období začalo když jsem poprvé viděla film Amadeus. Od té doby byl pro mě W.A.Mozart ještě větší skladatel než kdy předtím. Vyhledávala jsem jeho skladby a zaposlouchávala jsem se do nich, abych zjistila, co tím chtěl říci. Jeho hudba mě začala bavit, a proto jsem začala hledat i jiné skladby jiných autorů a zjistila jsem, že vážná hudba je všude kolem nás, jenom si to neuvědomujeme.