Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




12. Spolecnost mezi bozim radem a spolecenskou smlouvou

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (68.5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

12A) Společnost mezi božím řádem a společenskou smlouvou

Středověké pojetí společnosti- panovník z Boží vůle

Už renesance zavedla představu středověku jako temného věku mezi antickou a renesanční civilizací (kulturní úpadek). Toto hodnocení středověku bylo značně nespravedlivé. Jistě, zejména na počátku středověku k úpadku došlo. Byla umlčena klasická kultura, z měst zůstaly trosky, znalost čtení a psaní byla vyhrazena úzké vrstvě intelektuálů (duchovních) a ani ti často nebyli s to porozumět textu, který měli k dispozici. Přesto se ve středověku uchovaly a dokonce utvořily předpoklady ke kulturnímu vzestupu za renesance. Středověk za nesmírně nepříznivých politických podmínek dokázal zpočátku alespoň zachovat zbytky antické kultury a později dokonce přinesl něco nového. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by možné vysvětlit kulturní rozvoj za renesance. Nové prvky: 1. Rozvoj zemědělské výroby za podmínek nevolnictví. Důkazem produktivity této výroby byla skutečnost, že se postupně zvyšoval počet obyvatelstva, což se projevilo mj. kolonizací. 2. V Evropě došlo k jistému vyrovnání kulturní úrovně. Je pravda, že země klasické antické kultury zaznamenaly hluboký pokles. V jiných částech Evropy však kultura pozvolna roste zejména díky působení klášterů. Křesťanství také postupně a s obtížemi prosazuje jednotný typ morálky. 3. Od přelomu 12. a 13. století se v Evropě setkáváme s kulturním růstem, který je do značné míry vázán na obnovu hospodářství a funkce měst. Objevuje se stále více městských škol a zakládají se první univerzity. V souvislosti s teologickými spory se rozvíjí nejprve logika a později i filozofie a počátky věd. Názorně je tento pokrok možno spatřit v architektuře, v níž vyrůstají nejprve románské a později gotické katedrály. Středověk tedy nelze hodnotit jednoznačně negativně. Je svébytnou historickou epochou, v níž se přes potíže způsobené vnitřním rozpadem římské říše i vnějšími okolnostmi (stěhování národů a nájezdy Arabů, Vikingů, Normanů apod.) vytváří nový typ společnosti a tato společnost se rozvíjí. Je ovšem nutno přiznat, že srovnání jak s křesťanským východem, tak s arabskou kulturou není v té době pro západní Evropu příznivé. Rozvoj západní Evropy v dalších desetiletích a stoletích bude také spjat mj. s kulturní výměnou s arabskými státy, a to jak na blízkém východě, tak na Iberském poloostrově (křižácké výpravy a rekonkvista vedly mj. i k přejímání některých součástí arabské kultury) a s emigrací křesťanských intelektuálů z východu po porážce Byzance (1453)

Základní problém středověké společnosti

Augustin Aurelianus („Bůh učinil člověka pánem nad zvířaty, ale nedaroval mu moc nad jinou lidskou duší“).Po téměř celý středověk docházelo zejména na západě Evropy ke sporům mezi světskou a církevní mocí o to, kdo má tuto část světa ovládat. Papežství se odvolávalo na tzv. Konstantinovu donaci1, avšak světští vládcové byli ochotni uznat duchovní moc pouze v omezeném měřítku a především podle momentální mocenské situace. Na východě říše se tento spor neobjevil, nebo byl definitivně vyřešen ve prospěch světské moci: Byzantský císař zcela opanoval církev a spory mezi náboženskými proudy (např. obrazoborectví) císaři využívali pro posílení své pozice. Na západě však byla moc císařů oslabena a tak papež získal relativní samostatnost a podle dané situace se spojoval s jednotlivými panovníky, hledal u nich ochranu, podporoval je za určité výhody a snažil se nad ně, pokud to okolnosti dovolily, vyvyšovat. V 7. st. se díky tomu objevuje myšlenka božského původu státní moci, kterou formuloval Isidor ze Sevilly (560-636) a později Řehoř VII. (papežem 1073-1085 ). Podle této teorie je panovník chápán jako vyslanec boží na zemi. Je to spojeno s Augustinovou teorií státu jako důsledku prvotního hříchu. Stát je tedy božskou institucí a přečin proti státní moci je přečinem proti řádu stanovenému bohem. S tím se spojovaly i různé obřady související s královskou korunovací (pomazání apod.) nebo legendy týkající se královské moci: někteří králové měli např. zázračnou moc uzdravovat. Posvěcení státní moci však bylo zároveň spojeno s pokusem podřídit ji moci církevní. Teorie tu vycházela z analogie vztahu duše a těla: stejně jako tělo je podřízeno duši, měla být i světská moc ve státě podřízena vyšší moci duchovní, moci církve. Proto také byli církevní hodnostáři s to posvětit odboj proti světské moci, pokud se tato moc zdráhala přiznat moci duchovní to, na co si tato moc činila nárok. Panovník, který neplnil své povinnosti, jako je zachovávání řádu, ochrana slabých a trestání hříšných, mohl být svržen. K oslabení moci takových neposlušných panovníků sloužily mj. klatby. Kromě toho církevní moc vyžadovala zachovávání tzv. imunit: duchovní neměli podléhat světskému řádu, tj. neměli platit daně světskému panovníkovi, v případě zločinu byli podřízeni vlastním církevním soudům. V roce 754 vyvořil francký král Pipin Krátký církevní stát mj. jako odměnu za církevní pomoc při dynastickém převratu. Do téže doby spadá vznik Konstantinovy donace. Významnou etapou vztahu mezi církevní a světskou mocí byl i boj o investituru v 11. a 12. století (končí 1122), tj. o to, kdo má jmenovat církevní hodnostáře. Uvnitř církve byly tyto spory doprovázeny růstem papežské moci, což se periodicky projevovalo i bojem proti vnitřním zlořádům (např. kupování církevních úřadů - simonii), zavedením celibátu, vytvořením nových pravidel pro volbu papeže tak, aby tato volba byla svěřena pouze kolegiu kardinálů (1159). Ačkoli se na těchto změnách podíleli i někteří světští panovníci, kteří v silné a spořádané církvi viděli svou oporu, vedly tyto změny i k posílení snahy církve strhnout na sebe i světskou moc.

Témata, do kterých materiál patří