2. Mesto a venkov
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Město a venkov
Pod pojmem město rozumíme obec, které byl udělen status města. Na rozdíl od venkova bývá na vyšší úrovni – bývá střediskem obchodu, správy, vzdělání etc. Podle tohoto vzoru vznikala města již odedávna. Je to sídelní útvar vzniklý nejdříve přirozeným vývojem, později cíleným zakládáním
Lidská sídla od pravěku vznikala a vyvíjela se v úzké návaznosti na dějinné, ale hlavně přírodní procesy. Člověk byl závislý na přírodě a byl nucen se přemisťovat za potravou bez stálého sídliště, provizorní příbytky pouze jako ochrana před počasím a zvířaty
Nejdříve vznikají sídla a města podél řek a pobřeží, potom na říčních tocích, kt. spojují obchodní střediska.
Příbytky stálého charakteru vznikají až s usedlým způsobem života: zemědělec x pastevec.
Nejdříve vznikají města v klimaticky nejvýhodnějších podmínkách – Blízký a Střední východ (10 000-15 000 př. n. l.) vznik organizované společnosti – Ur, Kiš, etc.
Také starověký Egypt se mohl pochlubit řadou významných měst stejně jako Féničané a další kultury té doby. V antice se stává nejdůležitějším světovým městem Řím, který jako jediný se mohl pochlubit už v té době milionem obyvatel. Tehdy jsou města střediskem obchodu a rozvinutých řemesel. Antické městské státy vznikaly sjednocením malých ŘC obcí, staly s tak střediskem výroby i vlastní správy. Ve městech existovala pevná hierarchie obyvatel. Plnoprávní obyvatelé byli občany města.
Antická města jsou na poměrně vysokém civilizačním stupni, jsou obehnána hradbami, jsou často budována podle daného plánu – pravoúhlé ulice, etc. Jsou také často i technologicky vyspělá – vodovody, kanalizace, etc.
Venkov není příliš osídlen, pokud ano, jsou to obyvatelé hosp. a ekon. soběstační. Existoval zde primární status města, odkud také případně vesničané odcházeli obdělávat svá pole.
Velká antická města (Alexandrie, Řím, Pergamon, Syrakusi) jsou centrem vzdělanosti – knihovny, filosofie etc.
Třeštík: v malých špinavých městech začaly dějiny moderní Evropy
Seibt: Vyšší kultura už po tisíciletí souvisí s měst. osídlením
Středověk
V porovnání s antikou kvalitativní úpadek.
Rozpad stávajícího politického systému – dřívější f-ci si ponechává jen úřad biskupa (de facto církevní organizace soustřeďuje městský život jen kolem sebe)
Ruralizace společnosti = vlivem životního stylu šlechty a monasticismu
Situace se mění po pádu římské říše. Se zánikem západořímské říše došlo k náhlému civilizačnímu poklesu nejen ve Středomoří, ale společenské změny se dotkly všech oblastí, kam v Evropě zasahovala moc Římanů. S tímto trendem souvisel i částečný nebo úplný zánik antických měst na území římských provincií. Během doby stěhování národů došlo k opuštění velkého množství z nich, z mnohých se stala pouze nevelká sídliště osídlená nově příchozími barbary.
Mezi historiky se uvažuje o určité kontinuitě antických měst hlavně v Porýní během raného středověku. Je pravdou, že část těchto kdysi měst zůstala osídlena, ale jednalo se spíše o utilistické užití antických monumentálních budov elitou, hlavně církví. Nejednalo se o pokračování města v jeho antické podobě a jeho centrálních funkcích. Je také pravdou, že se tato trvale osídlená místa stala základem pro mnohá raně středověká centra, z kterých se během vrcholného středověku vyvinula města. Příkladem takového sídla může být Trevír (Augusta Treverorum), který "přežil" pád západořímské říše, byl osídlen Franky, kteří užívali některé antické budovy: z baziliky se stal královský palác, císařské lázně byly přeměněny na soudní dvůr. Celek ovšem fungoval jinak a neplnil již ony funkce, které zastával dříve Trevír i např. jako císařské sídlo a křesťanské centrum s populací 60 – 80 tisíc (nyní pokleslé na 2 – 4 tisíce). Dalšími pokračujícími antickými městy byly Kolín nad Rýnem (Colonia Claudia Ara Agrippinensis), Mohuč (Mogontiacum) nebo Štrasburk (Argentorate).
Během raného středověku (konkrétní doba se lišila region od regionu) začala vznikat polyfunkční centrální místa, zpravidla hustěji osídlená obyvatelstvem, které se živilo jinak než zemědělskou výrobou. Jednalo se většinou o místa v blízkosti hradů, hradišť či šlechtických nebo biskupských sídel, kde se v řemeslnicko-trhových osadách kumulovali řemeslníci a obchodníci zásobující elitu, ale také vojáci nutní k politické kontrole oblasti. Typickým příkladem může být Praha nebo Litoměřice. Jako další přirozené centrum sloužila církevní sídla, hlavně kláštery, kde bylo nutné obhospodařovat jejich hospodářské zázemí. Takovým typickým klášterem s centrálními funkcemi se stal např. St. Gallen. Dále se takto zasidlovaly i výhodné pozice při obchodních cestách a na křižovatkách cest, u brodů apod.
venkov, resp. vesnice, se potýká s nedostatkem prac. sil, velká plocha plužiny a mnoha km vzdálenosti mezi vesnicemi soběstačnost vesnic, směna málo rozvinutá.