4. Slechta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
4A) Evropská šlechta a její proměny
Vznik šlechty v západní Evropě
- rodová „šlechta“
- západoevropské země kráčely jinou cestou než např. české země – už na přelomu 9. a 10. století se zde prosadil lenní systém, který umožňoval rodící se šlechtě nejprve dočasně a později také dědičně vlastnit půdu i s osedlými poddanými, půda hlavním zdrojem obživy:
- Karel Martel – vládl za slabé Merovejce, interregnum (714-743), Karel zkonfiskoval část církevní půdy, z níž vytvořil systém beneficií, ta přiděloval svým věrným služebníkům, kteří mu za to byli po
vinni vojenskou službou (stvrzeno jejich přísahou) -> počátky lenního systému, posílil armádu
- šlechtictví získané službou vladaři, přidělení titulu a území
- Karel Veliký: rozdělil říši do několika hrabství, v jejich čele knížata, pohraničním oblastem (markám) vládla markrabata – vojenské pravomoce; obě skupiny dostávaly od panovníka část královského pozemku, možnost získání vlastní půdy – allodium (např. při mnohaleté službě králi)
- Anglie: Vilém I. dobyvatel rozdělil půdu mezi své vazaly (francouzské barony), které vázal slib věrnosti králi a tím vytvořil feudální systém v Anglii -> anglická šlechta
- 1215 – Magna charta libertatum – zárodek budoucího parlamentu
- Svatá říše římská: nejvýše stojí knížata, která si ve 13. st. osobují monopol na volbu římského krále (= kurfiřti)
Franco Cardini: Válečník a rytíř (in: Le Goff: Středověký člověk a jeho svět)
- družina kolem knížete
- od 8. st. specializace ve válečnickém řemesle, narůstající používání koně ve válce, zvyšující se ceny výzbroje -> elitní skupiny (nákladné) = rytíři, rituál při předávání zbraní = pasování (pasuje panovník, popř. kníže)
- válečník mohl získat půdu v léno jako plat, mohl také žít u svého seniora
- buď osobně svobodný nebo ve vztahu služebném (ministeriales)
- 10. a 11.st. – srážky mezi velkými držiteli propůjčených panství, každý měl svou vlastní ozbrojenou družinu
- rytířská etika – odvaha, věrnost, služba církvi, ochrana slabých
- rytíři žili z výnosů svých pozemků, které často nebyly moc velké, museli si proto hledat útěchu v účasti na turnajích, velmi často ale stiženi nouzí a zavaleni dluhy a proto se stávali loupežníky a přepadali hlavně bohaté kupce
- úspěchy rytířů oslavovala literatura
- církev rytířský stav neodsuzuje, naopak žehná jejich zbraním při pasování – ochrana věřících proti pohanům a proti jinému zlu
- rytířské řády: zlaté rouno,…
=> úpadek rytířstva a jeho postupná demilitarizace od 13.st. do 16.st.
středověká šlechta (charakteristika):
- pokud vlastnila svobodný (alodiální) majetek, podléhala přímo panovníkovi a zemskému právu
- jestliže držela půdu jako léno, rozhodoval o jejím osudu lenní pán