5. Formovani novodobych narodu

B 0 5 F O R M O V Á N Í M O D E R N Í H O N Á R O D A

Řezník, Miloš. Formování moderního národa.

Úvod – nacionalismus, národní hnutí, modernizace

• nacionalismus zde není v souvislosti s negativními konotacemi

• synonymum národní identity a národního hnutí, zde ztotožnění s národem hraje dominantní roli ve větší společnosti, všeobecně přijímáno. Národ – nejvyšší společenská hodnota hodna oběti.

• Počáteční stádium spočívá v zájmu skupiny německých vědců a vlastenců – propagace národních hodnot a národního vědomí (jen agitátoři, ne většina národa)

Ranný nacionalismus

• pojem nacionalismus se vžil až v pol. 20. stol.

NÁROD proměna jeho chápání v čase

• Středověk – příslušníci skupin účastnících se na politickém rozhodování, tzn. stavy konkrétní země

• Ranný novověk – stále více tak označováno obyvatelstvo, tzn. občané státu.

• Příslušníci společenské skupiny – společná etnická příslušnost a jazyk.

• Osvícenství - národ = občané (nadaní občanskými právy).

Zde kritérium státní či etnicko-jazykový národ moderní doby (identifikace s národem je dominantní).

• důsledek rozpadu starého režimu byla likvidace stavovských přehrad., práva občanů, občanská společnost, probíhalo to ve spojení s modernizací hospodářskou a sociální (industrializace zapříčinila změny v sociální skladbě).

• Ne vždy se formování moderního národa vydařilo, nebylo přijato všeobecně, ustoupilo jinému procesu

• Formování regionálního vědomí – v ČR moravismus, ve světě alsaská entita (D x F)

• Předpoklady ekonomické, sociální, ideové a kulturní

• V ranném novověku zemský patriotismus – zemské stavy (např. v luteránských městech přístup k zemským úřadům měla významná část stavovské obce, pocit sounáležitosti s národem dané země dával poměrně široké vrstvě pocit možnosti podílet se na výkonu politické moci)

Předpoklady formování moderních národů

• dlouhodobé utváření x nový fenomén – jak zásadní tato změna byla

1. Primordialistický způsob

   • vlastní nositelům národního hnutí a národních identit, „iluze nacionalismu“

   • přesvědčení o objektivní odvěké existenci národa, v průběhu dějin došlo maximálně k úpadku národa a jeho povědomí – nové probuzení = národní obrození

2. Kvantitativně-evoluční způsob

   • již existující nacionalismus se velkou měrou rozšířil do všech skupin společnosti

   • národ tímto ztrácí jakékoliv stavovské konotace

3. Kulturně konstruktivistický přístup

   • starší dějepisectví

   • všímal si hospodářských a sociálních změn méně, dosti subjektivní

4. Sociálně-kulturní přístup

   • objektivita největší

   • klíčovým předpokladem sociální a kulturní změny (průmyslová revoluce)

   • míra autonomie vnějších podmínek

Vlastnosti národního hnutí

1. nejvyšší legitimizační síla – v předchozích obdobích i zemsko.stavovská identita, konfesionalistická, státní i dynastická 19. a 20. stol. – násilí lze legitimizovat především a nejlépe státním zájmem

2. zahrnuje bez rozdílu všechny obyvatele prostoru a orátory jazyka, již od jejich narození

3. členství v národě je přirozené – demokratická forma skupinové identity

4. národ není definován – abstraktní konstrukt

5. práva národa přirozená, založená existencí národa

6. „národní duch“

   • kombinace vlastností, potřeba sociální komunikace a mobility

   • bylo třeba sociálních a ekonomických změn, ale také osvícenských konstrukcí a koncepcí přirozených práv, lidských práv a rovnosti lidí

   • navázat na dosavadní tradice a formy vědomí