C 19 - Normalizace

C 19) - Proces normalizace a její dopad na stav československé společnosti sedmdesátých a osmdesátých let

Normalizace – termín

Tento pojem se poprvé objevil v roce 1968 ve vyjádření sovětských politických představitelů k situaci v Československu a vyjadřoval požadavek a zároveň i názor na způsob změn československého socialismu s lidskou tváří podle představ sovětského vedení. Dochází k restauraci neostalinského totalitního politického režimu (brežněvovského typu)

Normalizace - vymezení

V literatuře se pojmu normalizace neužívá jednotně, ale ve dvou odlišných významech:

1.- je charakterizován léty 1968 – 1971, přičemž za mezní události považuje obsazení republiky (resp. podepsání moskevského protokolu) a XIV. sjezd KSČ v květnu 1971 (resp. přijetím tzv. Poučení )

2. – pojetí je uplatňováno především ve sféře politické publicistiky a je charakterizováno spíše následky procesu a období normalizace vztahuje na celé období, tedy léta 1969-1689, přičemž za mezní události považuje nástup G. Husáka k moci v dubnu 1969 a pád husákovsko – jakešovského systému (Sametovou revoluci) v listopadu 1989

Moskevský protokol 26. 8. 1968

Pražské jaro patřilo k pokusům o reformu sovětského socialismu, vytvořilo se reformní hnutí podporované značnou částí obyvatelstva, které se v určitých situacích stávalo samostatnou politickou silou.Okupace však měla společenskou situaci změnit. Po ztroskotání Brežněvova záměru vyřešit čs. problém ihned po okupaci ustavením dělnicko-rolnické vlády, která měla okamžitě plnit sovětské směrnice, musela Moskva změnit strategii. Základní cíl okupantů – rozdrcení reformního procesu a návrat ČS k neostalinskému systému (tedy normalizace), sice zůstával stejný, ale k jeho realizaci se pokusil SS využít A. Dubčeka a dalších předních politiků reformního křídla, kteří díky své autoritě mohli stát v čele státu a komunistické strany.

Naplno pak bylo využito formulace o normalizaci v moskevském protokolu (26.8. 1968), ten byl záměrně a promyšleně formulován tak, že základní úkol provedení normalizace si v něm vytyčuje čs. delegace, stejně jako závazek uspořádat mimořádný XIV. sjezd KSČ,(jenž přičiněním G. Husáka nepodpořil souhlas s vysočanským usnesením a taky se kromě volby ústředního výboru omezil na požadavek federalizace státu (28.6.1968)).

Moskevský protokol mimo jiné velmi přesně specifikoval co si pod pojmem normalizace sovětská strana představuje. Restauraci tradičního sovětského modelu reálného socialismu, který se opíral o:

1, vedoucí postavení dělnické třídy a jejího předvoje (komunistické strany)

2, postavení a role socialistického státu jako nástroje diktatury proletariátu

3, úlohu marxisticko-leninské ideologie a její uplatňování prostřednictvím všech nástrojů masového působení