1. Úvod do studia dějin antického starověku

ÚVOD DO STUIA DĚJIN ANTICKÉHO STAROVĚKU

Základní teze:

vysvětlení pojmů starověk, antický starověk, klasický starověk:

-starověk: historické období v dějinách lidstva začínající na přelomu 4/3. tisíciletí

př. n. l. vznikem nejstarších státních útvarů v Egyptě a v oblasti Mezopotámie a končící tradičním datem svržení posledního císaře západořímské říše Romula Augustula náčelníkem germánského kmene Skirů Odoakerem v roce 476 n. l. ,

-antický starověk (antika): pojem poprvé použili humanističtí učenci pro označení historické epochy dějin starověkého Řecka a Říma, tj. pro období od přelomu 3/2. tisíciletí př. n. l., kdy vznikly nejstarší státy na Krétě (minojská kultura), až po rok 476 n. l.,

-pojem antický a antika je odvozen z latinského adjektiva antiquus (starý, starobylý),

-klasický starověk, datace stejná jako u antického starověku,

-pojem klasický se odvozuje od latinského substantiva classis – třída, vztahuje se k serviovsko-tuliovské ústavě rozdělující obyvatele Říma podle výše jejich majetku do majetkových tříd,

-nejprve se toto označení vztahovalo především k první třídě, znamenalo prvotřídní, nejlepší, pak se začalo používat pro všechny třídy,

-humanističtí učenci ho použili pro to, co se pojí s řecko-římskou společností jako vyšší složkou starověkých společností, a chápali ho v protikladu k orientálním společnostem,

periodizace dějin lidstva, pojmy antika, středověk, novověk:

současné členění dějin lidstva na starověk, středověk a novověk bylo v úplnosti vysloveno a použito až koncem 17. století,

profesor v Halle Christoph Cellarius (17. století) včlenil do díla Historia antiqua (starověk) názor, že starověk sahá až do roku 324, kdy Konstantin Veliký učinil rozhodnutí, aby se novým centrem říše stala Konstantinopolis,

od roku 324 po rok 1453, tedy dobytí Konstantinopole Turky, sahá dle něho historia medii aevi (středověk) a zde začíná historia nova (novověk),

po Cellariovi pak byly na konci 18. století upraveny hranice tří základních historických period, konec starověku a začátek středověku stanoven na rok 476, konec středověku na rok 1492 (objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem),

problémy datace a periodizace dějin antického starověku,

místo roku 476 jsou navrhována i jiná data konce antiky a počátku středověku, např. rok 313 (vydání ediktu milánského umožňujícího svobodně vyznávat křesťanství), rok 325 (konání prvního ekumenického koncilu v Níkáii), rok 395 (rozdělení římské říše na západo- a východořímskou), počátek 7. století (vpád Arabů do Evropy), rok 800 (korunovace Karla Velikého císařem v Cáchách).

základní literatura k dějinám antického starověku (viz samostatný soubor Výběr z úvodů do studia, encyklopedií a slovníků, základních edičních řad, atlasů, bibliog