Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




24. Pozdní období římského císařství. Od rozdělení římské říše - základní teze

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (52 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Řím

24. Pozdní období římského císařství. Od rozdělení římské říše po zánik západořímské říše

Základní teze:

  1. charakteristické rysy období: ani Diocletianovy a Constantinovy reformy nepřinesly zásadní zvrat v hospodářství, které se nadále potýkalo s nedostatkem pracovních sil a narušováním pravidelného zásobování zejména měst, pokračuje proces vytváření rozlehlých zemědělských velkostatků (tzv. exteritoriální velkostatky, domény), které se stávají nejen po stránce hospodářské, ale i sociální a právní zcela nezávislé na římské správě, jejich vlastníci si najímají i vlastní vojáky k ochraně svého území,

  • těžiště života lidí se přesunuje na venkov, města, která byla základem antické civilizace, upadají,

  • narůstá význam katolické církve a jejích nejvyšších představitelů, označení katolická pochází z řeckého slova „katholikos“, což doslovně znamená všeobecná nebo univerzální, tedy otevřená všem lidem, katolická církev spolupracovala se státní mocí, která jí poskytovala pomoc v boji proti heretickým směrům, v čele jednotlivých křesťanských obcí ve městech stáli biskupové, kteří postupně začali zasahovat i do světských záležitostí,

  • postupuje barbarizace římské armády a společnosti, což se projevuje i tím, že jednání císařů obou říší silně ovlivňují významní barbarští velitelé a náčelníci, příslušníci germánských kmenů jsou stále více usazováni v okrajových částech římské říše a stávají se z nich spojenci (foederati), bojující v římské armádě, jejich předáci jsou zařazováni do systému římské administrativy, množí se útoky barbarů na římské území a dochází k odpadání provincií,

  1. západořímská říše:

  • Honorius: po Theodosiově smrti se dostali k moci jeho dva mladí synové, na západě Honorius (395-423 n. l.), na východě Arcadius (395-408), ve skutečnosti byly ale obě říše ovládány jejich ambiciózními vojenskými veliteli, na západě Germánem Stilichonem, na východě Galem Rufinem a po jeho smrti eunuchem Eutropiem, mezi Stilichonem a Rufinem panovala značná rivalita a i z tohoto důvodu byly vztahy mezi oběma státy krajně napjaté,

  • obě říše se musely vyrovnávat s vpádem cizích kmenů, na východě se jednalo o Huny, na západě o sílící tlak Gótů, ti na počátku 5. století n. l. pronikli do severní Itálie, což vedlo Honoriovi rádce k návrhu přesídlit císařský dvůr do Ravenny obklopené bažinami a poskytující lepší ochranu před nájezdy barbarů, Ravenna pak zůstala rezidencí císařů západořímské říše i nadále,

  • Visigóti: když na východě zemřel císař Arcadius, pokusil se Stilicho obnovit jednotu říše, ale císař Honorius vymaňující se z jeho vlivu ho nechal popravit, průnik Visigótů do Itálie vyvrcholil dobytím Říma pod vedením krále Alaricha v roce 410 př. n. l., vydrancované město však opustili a chtěli táhnout do jižní Itálie a odtud na Sicílii a do severní Afriky, jejich plán se však v důsledku Alarichovy smrti nezdařil, takže nakonec se vydali do jihozápadní Gallie, kde roku 419 n. l. vzniklo vizigótské království, po polovině 5. století n. l. se pod jejich mocí ocitla i převážná část Hispánie,

  • Vandalové: rozlehlou říši vytvářejí i germánské kmeny Vandalů, výchozím bodem jejich tažení byla Hispánie, odkud se přesouvali pod vedením krále Geisericha do severní Afriky, kde i oni založili své vlastní království, až do 6. století n. l. bylo významným státním útvarem v západním Středomoří,

  • Hunové, bitva na Katalaunských polích: v roce 451 n. l. se kmeny Hunů vedené náčelníkem Attilou dostaly do Gallie, v reakci na jejich průnik se vytvořila rozsáhlá koalice bývalých římských nepřátel pod vedením západořímského vojevůdce äetia, v bitvě na Katalaunských polích roku 451 n. l. ,označované také často jako bitva národů, bojovali po boku Římanů jednotky Visigótů, Burgundů, Franků a Alanů, na straně Attilových vojsk pak Ostrogótové, Skirové, Gepidové, Rugiové, Durynkové, äetiovi se podařilo v bitvě zvítězit a Attilův útok odrazit, v dalším roce sice vtrhli Hunové do severní Itálie, ale smrtí Atilly v roce 453 n. l. jejich výboje skončily,

  • äetius: Flavius äetius byl další z výrazných osobností z řad barbarů na císařském dvoře západořímské říše, v době vlády mladičkého císaře Valentiniana III. (425-455 n. l.), kterého také ovlivňovala jeho matka Galla Placidie, se äetiovi podařilo získat hodnost velitele vojska a odrážet vpády germánských kmenů i Hunů, po smrti Attily však císař nechal svého vojevůdce pro přílišný vliv popravit,

  • okolo poloviny 5. století n. l. se vytvořily na území západořímské říše další barbarské státy, říše Anglosasů v Británii, říše Ostrogótů v Pannonii, k níž byly zakrátko připojeny i Moesie a část Thrákie, velké problémy měla říše i s Vandaly, kteří po smrti císaře Valentiniana III. obsadili Sardinii, Korsiku a vtrhli do Itálie pod vedením svého krále Geisericha, v roce 455 n. l. dobyli a vyplenili město Řím, část kořisti odvezli do Afriky,

Témata, do kterých materiál patří