Archeologický výzkum - základní informace

ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM

Archeologický výzkum nejsou jen vykopávky. Je to vědecký výzkum, který se skládá z řady fází od heuristiky a prospekce až po publikaci výsledků.

• badatelský – (dř. „systematický“) se koná čistě a od počátku z vědeckého zájmu,

• záchranný – na místě určeném k narušení/zničení stavbou, zemními pracemi; může mít i formu předstihového výzkumu či dohledu při stavbě/zemních pracech.

Přípravná fáze: heuristika (literatura a archivy, stav poznání), terénní průzkum - povrchové sběry, pozorování viditelných reliktů; letecký, geofyzikální apod.

Exkavace („vykopávky“): cílem nejsou jen nálezy určené k vystavení, nýbrž získání maxima informací o životě v minulosti. Rozebírají se terénní situace (nože a škrabky i krumpáče a lopaty), provádí se jejich průběžná dokumentace, odebírají se movité nálezy i částí nemovitých situací in situ a přírodovědné vzorky. Terénní situace je při výzkumu zničena, nelze do ní již nahlédnout znovu a nic ověřit.

Zpracování: nálezy je třeba opatrně očistit a konzervovat, aby se nerozpadly, a hned evidovat, aby se neztratila vazba mezi věcmi a jejich polohou v terénu. Probíhají přírodovědné rozbory, laboratorní dokumentace atd.

Odborné a vědecké vyhodnocení: sem patří i datování (určení stáří), odborné určení (kultura, způsob výroby nebo používání). Výsledkem komplexního vyhodnocení je více či méně úplný obraz života na daném území v minulosti.

Zveřejnění výsledků: nálezová zpráva, publikace, muzejní a terénní prezentace.

Pojmy: nálezové souvislosti, nálezové okolnosti, vypovídací hodnota

Nejen jednotlivé věci jsou archeologickými prameny. Větší část informace nesou nálezové souvislosti, tj. vztahy vrstev a zahloubených objektů mezi sebou, příslušnost movitých nálezů do jednotlivých objektů nebo vrstev a poloha uvnitř nich. V tom spočívá jejich vypovídací hodnota. Tato unikátní informace, kterou umí přečíst a vyhodnotit pouze archeolog, se ale v okamžiku byť malého narušení terénu nenávratně fyzicky ztrácí. Proto archeolog musí systémový kontext všech pozůstatků v terénu pečlivě odkrývat a podrobně dokumentovat (kreslit na milimetrový papír, popisovat, fotografovat z různých úhlů nebo i natáčet na video, geodeticky zaměřovat), aby se mohl pokusit určit, co se v kterém úseku minulosti na nalezišti dělo. Dokumentace je podkladem pro nálezovou zprávu, která se po zániku původní situace sama stává pramenem – jediným svědectvím o určitém kusu minulosti. Podobně jako z nálezových souvislostí na nalezišti čte archeolog zprávy o minulosti ze vztahů nalezišť různých druhů ke krajině a mezi nimi navzájem.