Jozova Hanule

Hana se se svou novu identitou sžila dokonale, našla samu sebe. Našla přátele, věrné a ochotné pomoci. I ona začala ve vesnici pomáhat. Po tom, co zašila ránu, začala chodilt s kořenářkou a porodní bábou Luckou po domech a pomáhala s nemocnými.

Příběh končí tragicky. Na konci války se objeví ruští vojáci. Místo klidu propukne drancování a znásilňování.

Nejdříve jeden voják znásilní dívku a její bratři ho pak umlátí. Rusové si myslí, že to udělali Němci, a tak začnou s obyvateli vesnice bojovat. Želarští se ukryli v lesích a bojovali proti nim. Hanule pomáhala v „polní nemocnici“, Joza bojoval. Joza byl smrtelně zraněn a na následky svých zranění zemřel Hanuli v náručí. Nestihla truchlit, když Joza vydechl naposledy, šla a pomáhala dál. Chalupy v Želarech byly vypáleny a vesnice zanikla.

Válka skončila, Hana – Eliška se vrátila do Brna, do nemocnice, odkud přišla. Nejdříve se zhroutila a několik týdnů strávila na neurologii a psychiatrii. Znovu potkává Richarda, který se vrátil z Ameriky s jinou ženou. Stou to ale taká vypadá na rozvod a Richard o Elišku znovu projevuje zájem, ale ona už ví, že její srdce patří jenom Jozovi a že Želary jsou její domov.

Jazykové prostředky

• vyprávěno ichformou

• spisovný jazyk; zřídka se objevuje dialekt, hovorová nebo nespisovná čeština, ruština

• převažují krátké jednoduché věty, ne příliš rozsáhlé odstavce

• pasáž vypravěče převažuje nad přímou řečí; dialogy

Čas a prostor

• Místo děje: Brno a fiktivní vesnice Želary v Beskydech

• Doba děje: období Protektorátu (1939-1945)

Název

• Název kniha získala podle hlavních postav Jozy a Elišky, která přijala jméno Hana, a tak se jí říká Hanule.

Adaptace

• V roce 2003 byla novela zfilmována pod názvem Želary v režii Ondřeje Trojana a v hlavní roli s Annou Gaislerovou.